Pokoj

Věřím, že když člověk tenhle film vidí třeba v plném kině chechtajících se lidí, ohodnotí ho pěti hvězdičkami bez nejmenších výčitek svědomí. Já ho viděl sám, a tak jsem jen dost často nevěřícně kroutil hlavou v úžasu nad všemi těmi hereckými "výkony", nad tím, co postavy vypouštěly z úst, a také nad tím, kolik postelových scén se dá vtěsnat jen do první půlhodiny (ňadra hlavní hrdinky jsem za tu dobu poznal tak důvěrně, že mám pocit, že jsem s ní spal i já). Smál jsem se až při finále, během kterého jsem si navíc uvědomil zvláštní věc - Pokoj mě vůbec nenudil. (17.12.2017)

Snímek, který takovým nevídaným způsobem předchází jeho pověst, jsem prostě musel vidět. Nejvřeleji doporučuji četbu zajímavostí. Konečně snímek, u kterého se dočtete zajímavé zajímavosti. Mimo jiné jsem se tam dozvěděl o senzační hře, která je snad vtipnější než samotný snímek. Jinak, obsah nelže. Herce zde hrát zkrátka neuvidíte. Je to těžce bez emocí. Všichni jsou hrozně šerední. Na prvním místě s náskokem vede herec/režisér/psychopat a permanentně sjetý Tommy Wiseau. Z nezanedbatelné části snímek vzdáleně připomíná jakési poloviční falešné nechutné a nízkorozpočtové porno, či alespoň pokus o něj. Tuším, že jsem se dočetl, že divák celých 8 minut trpí záběry, kdy se po sobě herci všemožně plazí. Nejnechutnější jsou samozřejmě scénky, kterých se účastní Wiseau, to je vyloženě pro otrlé. Nehodlám snímek hodnotit jako dílo, kde je naprosto všechno špatně. Ona se ta všudepřítomná debilita takovým zázračným způsobem přehoupla úplně na druhou stranu a vzniklo kultovní dílo s nemalou fanouškovskou základnou. Vůbec se tomu nedivím. Snímek je napráskaný všemožnými perlami. Třeba už jen ten Johnnyho smích je uši a bránici trhající. Nevidím tvůrcům do hlav, ale pokud snad bylo tohle zamýšleno naprosto vážně, tak se to dost zásadně minulo účinkem. Komedie se z toho ovšem vyklubala obstojná. Milý a citlivý snímeček o vztazích. Těch mezilidských i partnerských. O komplikovanosti ženské duše a chlapecké citlivosti. O milostném trojúhelníku. O nevěře. O zlomeném srdíčku. Zkrátka o životě. Autor nenese zodpovědnost za to, že jsou úplně všichni diváci retardi a nejsou prostě na podobný film dosud mentálně vybaveni. Potrvá desítky let, než v tomto snímku někdo to skryté poselství a kouzlo vůbec dovede objevit. Snad bych jen doufal, že až se zde nějakým způsobem opět zresetuje život, navštíví nás někdo z Vesmíru, či v co věříte, tak tyto inteligentní bytostí nenaleznou nějakou zatoulanou kopii právě tohoto díla. Zřejmě by tyto bytosti připsaly náš úpadek právě tomuto filmovému skvostu. (22.07.2016)

Já vám nevím... tak nějak sbírám slova, abych napsal aspoň trochu soudný komentář k tomuhle dílu, ale nějak mi to nejde. Připadám si úplně vygumovanej. Přirovnal bych můj současný stav třeba k tomu, jako by mi někdo několik hodin v kuse pouštěl Nyan Cat až do zjebnutí. Tohle je prostě fakt něco nesmazatelného. Nudnější porno scény jsem teda ještě nikde neviděl, hlášky jako „I did not hit her, it's a bullshit! I did NAAAAAT... oh, hi Mark!” nebo „You're tearing me apart, Lisa!” jsou prostě už klasika a Wiseaův hekavý smích mi bude znít v uších asi ještě hodně dlouho. Je to peklo, ale věřím, že až se na to podívám někdy s přáteli v podnapilém stavu a se slušnou zásobou plastových lžiček, pak si to teprve užiju. Do té doby to bude ale nevonný odpádek, pane Wiseau, na to vemte lžičku. –– Edit: Už jsem tak učinil. Zvyšuji na plnou palbu. (17.08.2011)

Tak tohle bylo něco, od první scény film nedává absolutně žádný smysl. To co herci servírují také ne. Podíváme se do nitra režiséra, který má svůj sen a tak si ho splní. To co vidíte tady, neuvidíte nikde a právě proto se vám The Room vryje do paměti do konce života. Nejsmutnější na tom je, že jsem se smál, bavil a i scénář je natolik komický, že posadí na zadek, pokud ho nebudete brát vážně. Tento unikát se nedá ohodnotit, buď vás baví a nebo jednoduše ne. Nic mezitím tím být nemůže! Film vznikl jako vážný, ale vyplavala z toho nezapomenutelná komedie. 15/10 = 155% a tak jak nedává smysl celý snímek, tak samozřejmě ani mé hodnocení. (25.05.2018)

Pri pokuse nájsť v The Room nejakú logiku, systém a zmysel som sa dopátral k jedinému možnému riešeniu. Fabula rozpráva o Johnnym, zdanlivo všednom zamestnancovi banky, šťastne nažívajúcom so svojou snúbenicou Lisou. Pod rúškou naoko dokonalého amerického sna, ktorý má čoskoro spečatiť jeho pracovné povýšenie a svadba, sa však ukrýva príbeh ťažko psychicky chorého človeka, žijúceho v milostnom vzťahu silne patologického charakteru. Keď sa následne jeho perfektný svet začína rúcať, na povrch vychádza krutá pravda o ľuďoch okolo neho, do jedného egoistov, takmer bez výnimky zneužívajúcich jeho dobrosrdečnosť a naivitu. Pes je zakopaný v tom, že sujet pri prezentovaní príbehu preberá subjektívnu optiku Johnnyho. Výsledkom je tak emocionálne nabitá, strhujúca melodráma a obžaloba sebeckej a bezohľadnej modernej spoločnosti, ktorú však dokážu plne oceniť jedine ľudia trpiaci podobne závažným mentálnym postihnutím či chorobou, ako jej hlavný hrdina.____Pokiaľ by niekto ešte stále predsa pochyboval o neoddiskutovateľnom géniovi Tommy Wiseaua, dovolím si ako nezvratný dôkaz predložiť scénu, v ktorej Johnny náhle zmení tému konverzácie a položí svojmu najlepšiemu priateľovi Markovi tú jedinú podstatnú otázku: "Anyway, how's your sex life?" Zmienená pasáž nie je ničím menším než zrejme najlepšou interpretáciou, zhrnutím a paródiou freudizmu v celej histórii ľudstva. Už z toho dôvodu nemôžem ísť pod magických 100% (a film si s radosťou kedykoľvek zopakujem) (25.06.2017)