Prázdná kolébka

Film Oranges and Sunshine (český překlad neakceptuji) mi dal všechno, co mohl dát. Neuvěřitelný příběh, který se bohužel mnoha dětem stal, skvělé herecké obsazení a výkony: Emily Watson uchopila roli sociální pracovnice s veškerou vervou a povedlo se jí to tak, až mám o ni obavy, zda po natáčení také netrpěla posttraumatickým stresem. David Wenham jako Len tvrďák, kterého byste v prvních minutách vytáhli za ucho z místnosti, ale pak vám přiroste k srdci. A další "obyčejní" lidé, neobyčejně zahraní. Některé momenty téměř připomínaly druhou světovou a koncentrační tábory- děti odevzdaly všechny své věci a dostaly jen šortky a tričko... Tohle není obvyklý snímek, umím si představit, že leckdo u něj bude zívat, ale mně zasáhl od momentu, kdy jsem o něm četla poprvé a nepřestal, ani když jsem dokoukala závěrečné titulky s nesmrtelnou písní Wild World. (19.10.2011)

Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie. (06.09.2011)

Neočekávám od dramatu, že ze mne vycedí litry slz, pokud mu nepůjdu sama trochu naproti. A že jsem žena, tak pro mne rozhodně není těžké vcítit se do osudu deportovaných dětí, které byly odtrženy od rodin a využity jako "bílá hodnota" v koloniální Austrálii. Také nebylo těžké prožít celý příběh ženy, která se odhodlala tento ilegální zločin odkrýt a vyjasnit. Místo slz nastoupil hluboký obdiv a nezáleží zde na nějakých uměleckých kritériích, protože je to film důležitý pro svou výpovědní hodnotu a je dobře, že byl natočen. Emily Watson se do role sociální pracovnice perfektně hodila. (04.12.2012)

Silné emocionální drama na základě skutečných událostí, zpracované tak bídně, až by z toho jeden nudou brečel. Po celý film vám přijde, že hlavní aktérka, která začala šlapat někomu na kuří oka, vlastně neměla takřka žádné problémy s dohledáváním lidí a snahou zveřejnit pravdu. Po celou dobu se režisér snaží vám vehnat slzy do očí, bohužel tak nuceně, že místo opravdového dramatu stále čekáte, kdy už se konečně objeví nějaký pořádný zvrat. Jenže on nepřijde. 100 minut se vleče děj bez opravdových emocí jak neaktivní EKG, od začátku do konce stále stejné pííííííííííp -------------. (13.11.2011)

Tak opět jedna věc, o které jsem nevěděl. Nicméně není až zas tak podstatné, jestli jde o skutečnou událost, nebo ne. Jádrem pudla je zde břemeno, jež na sebe člověk bere pro jiné, zda ho dokáže unést, a jestli svou obecnou prospěšností nepoškozuje sebe a svou rodinu. Život je totiž vždy otázkou volby. Kolik je člověk schopen obětovat pro druhé, aby sám sebe nezničil? Kolik dáváme a kolik se vrací? Stojí to vůbec za to? Na to si každý musí odpovědět sám, protože to každý má "hozený" jinak. Tenhle film popisuje chůzi po laně nad osobní propastí velmi působivě, o hlavní hrdinku jsem měl vážně strach. Jó, život je složitej..75% (14.03.2012)