Coming Down the Mountain

Veľmi dobrý film, zaujal ma najmä problémový vzťah medzi súrodencami. Vystupuje tu do popredia najmä psychológia postáv, to, ako sa snažia riešiť situácie, ktoré sa zdajú byť už neriešiteľné. Podľa mňa sa to od určitého okamihu obrátilo o stoosemdesiat stupňov, ale ako riešenie vo filme to beriem. No v realite neviem. (09.01.2011)

Dosť pôsobivá dráma, ktorá sa pozerá na ľudí z downovým syndrómom trošku z iného pohľadu. Nesledujeme problémy a pocity s akými sa prebíja životom postihnutý Ben, ale film sa venuje hlavne jeho bratovi, ktorý je síce zdravý, ale v podstate je jeho osud tak silno ovplyvňovaný a riadený jeho chorým bratom, až ho to núti premýšľať nad veciami, ktoré neskôr oľutuje. Herecky aj režíjne je film výborne zvládnutý. Na to, že je to komorná dráma, určite prekvapí množstvo rockovej muziky. 80%. (18.01.2011)

Dráma, kde David (Nicholas Hoult) prežíva veľmi emocionálne a intenzívne ,,vytrhnurie" z jeho sveta, ktorý prežíva v Londýne s priateľkou. Nastáva dezilúzia, zmätok, jednoducho mozog mladistvého začína pracovať sebazničujuco a svoj hnev zameria okrem svojej osoby aj na brata z Downovým syndrómom, ktorého začne považovať za vinníka svojho nešťastia. V rozhodujúcich chvíľach aj napriek miernemu vytriezveniu robí chybu, ktorá ho môže stať budúcnosť ... Celkom pekne natočená, kvalitne odvedená práca, aj keď sa nevyhneme občasnému malinkatému klišé. Dĺžka 80 minút je však využitá naplno a moje pocity z tejto anglickej drámy sú viac ako pozitívne. Hodnotenie 80% (27.12.2009)

film, který má svoji hodnotu, podstatu hlavně lidskou a opět z Velké Británie, nějak je jich hodně poslední dobou, ale to přeci vůbec nevadí, dva bratři, jeden postižený, druhý tzv.normální, žít se spolu, když jeden má iQ hodně málo, to musí být fakt těžký,, ale tento film mělo srdce, a možná si člověk něco u sebe uvnitř uvědomí svědomí, nebo jim tento film něco dá sám ze sebe, kdoví,, mě se tento film docela líbil, sice žádný skvost to není, ale nevadí, (04.01.2011)

Na to že to byl TV film opravdu velmi povedené. Představte si situaci, že je vám šestnáct, celý svět vás už sám o sobě dost sere a do toho máte prakticky každý den v jednom kuse na starost svého dementního bratra s dawnovým syndromem. Žádný velký odvaz to není, to mi věřte, chlapec vám to vysvětlí. Když se konečně mraky roztrhnou a nad tou krutou pubertální depkoidní a bezvýchodnou existencí se ukáže jasná obloha v podobě první extraligové holky a vy se nemůžete vzpamatovat z toho, že s vámi vážně chce píchat, v okamžiku, kdy zjišťujete, co je to být šťastný, se rodiče rozhodnou přestěhovat, aby měl debílek lepší speciální školu. No neříkejte mi, že přijít o kamarády, o holku (vztahy na dálku?ale no tak..) a prožívat si peklo v nové škole by vašemu vztahu k retardovanému bratrovi prospělo, když logicky z toho kanálního zvratu v životě obviňujete jeho. To byste ho nejradši zabili..zbytek už si s bratry prožijte sami:) Sympatické mi bylo mimo zajímavého námětu i to, že teenager se zde nechová tradičně napřesdržku, ale naopak mu věříte a prožíváte s ním každou slzu. Retardovaný bratr hraje naprosto přirozeně a bez křeče a přes naše zažité představy o tom, jak jsou ti malí milí lidičkové s dawnem bezelstní , se v jednu chvíli navzdory svému IQ liberijského hrošíka zachová jako dokonalý sobecký zmrd, což překvapivě děj posune tam, kam jste nečekali. Neotřelé téma, televizní zpracování mi nijak nevadilo, prostě povedená jednohubka z ostrovů. (16.03.2012)