Žlutý dům

Opravdu výjimečná podívaná. Spíše drama než pouhý dokument o dvou nespoutatelných osobnostech, které jsou neschopné přetvářky a pokrytectví, protože umění takové musí být, má-li to být opravdu vrcholné umění. Umělecká genialita a upřímnost, jíž se nedokážou bránit, je však neustále vhání do vzájemných konfliktů, které v nich probouzejí nenávist někdy až vražednou, a současně přátelství, které i přes svou mocnou sílu nemůže být dost silné na to, aby jim umožnilo zůstávat spolu. Přesto za několik měsíců tohoto bizarního soužití vytvořili, také díky němu, čtyřicet geniálních pláten - které tehdy nikdo nechtěl koupit, ale dnes... (28.06.2011)

Opět jeden střípek ze života dvou velmi známých malířů a já si takových střípků nesmírně vážím. O obou bylo zpracováno už pár filmů, napsáno mnoho knih, ale mě nikdy neomrzí o takových lidech číst a nebo sledovat filmy, protože pak při pohledu na ty dnes tolik vzácné obrazy vidím daleko víc než pouhé barvy, židli, postel a nebo stůl. Vidím bolest duše, srdce, ale i lásku, vášeň a mnoho jiných vjemů, které souvisely s životy těchto velikánů. (17.04.2015)

Dojemný príbeh o dvoch najväčších, najvýbušnejších a najslávnejsších spolubývajúcich v dejinách výtvarného umenia - Vincenta van Gogha (JOHN SIMM) a Paula Gaugina (JOHN LYNCH). Títo dvaja umelci spolu zdieľali v roku 1888 spoločný domov, slávny Vincentov "Žltý dom". Obaja spolu tvorili bok po boku v Arles na juhu Francúzska, kde vytvorili spolu skoro 40 diel, ktoré dnes majú hodnotu asi 1,5 bilióna dolárov. Tento krásny, hraný dokument, nám približuje dni, ktoré títo nadaní umelci strávili spolu a ponúkajú pohľad na legendu, pri ktorej si Vincent odrezal časť svojho ľavého ucha. Naozaj odporúčam milovníkom výtvarného umenia. (04.01.2010)

Široko daleko nejblběji uchopený Van Gogh na jakého můžete ve filmových vodách narazit a nejde zdaleka jen o to, že oba herci jsou typově velmi nešťastně obsazení. Pokud pořád bereme Stoneovo "Lust For Life..." jako doposud nejpodrobnější a nejvěrnější studii Goghova tvůrčího života -a tím pádem jakýsi kánon- musíme suše dojít k tomu, že charaktery Žlutého Domu jsou nesmyslně hnuté do velmi nepravděpodobných rovin. Film nemá dynamiku, gradaci ani pnutí, které v tomhle příběhu být musí. Veškerým slovním přestřelkám schází jasnější motivace. Schází epileptoidní napětí vycházející z nesmírného tvůrčího vypětí, chudé stravy, nadmíry alkoholu a spalujícího Arlesského slunce. Postavy nejsou osobnosti s životním postojem, ale jen trochu dezorientovaní herci, které někdo postrčil před kameru a nutil je odříkávat dialogy náhodně vytržené z nějáké jevištní inscenace..... Jak na to tak koukám, mám pocit, že britové pařížskému impresionismu obecně něják fatálně nerozumí, ale z nějákého důvodu jsou přesvědčeni o opaku a mají nutkání točit takovéhle ploché nepodarky.(čest vyjímkám. No-spíše vyjímce"Vincent and The Doctor" :) ) (02.04.2014)