Zámek v Čechách

Drama s velkým D. Příběhy z pera Jiřího Hubače mají nebývalou sílu a lidskost. To samé platí i o Zámku v Čechách. Tempo vyprávění graduje a graduje, navíc zahrané hereckými koncerty Jiřiny Jiráskové v roli hraběnky a Karla Heřmánka jako lokaje Aloise - tento herec nemá jen životní roli Smrt krásných srnců, ale rozhodně si může připočíst jako životní roli i alkoholika Aloise, kterého zahrál naprosto dokonale, až z něho šel mráz po zádech. Další herecké obsazení je perfektní, režisér Hollý vsadil na naprostou elitu (Vinklář, Medvecká, Vyskočil, Schránil, Zawadská, Suchařípa, Zindulka, Schmitzer, Krausová, Langmajer...). Tenhle film patří mezi nejlepší snímky, které pojednávají o lidech, které zničil komunistický režim. Poslední záběr filmu ve mě zůstane navždy! Masterpiece!!! (17.09.2017)

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)

Krásny príklad toho, ako sa sľuby majú plniť a nezáleží pritom na veku. Feudalizmus s ľudskou tvárou, to je pre mňa novinka, o ktorej som som na žiadnom výklade na zámku nepočul. Aj keď sa dalo tušiť, ako to dopadne, spôsob, ako sľub naplniť je vo filme nápaditý, krásne natočený a záver emotívny viac než som čakal. Jiřina Jirásková bola pani herečka, vo filme exceluje a jej pani grôfka bude pre mňa jej pamätníkom. –––– Když já jsem se vám chtěla za to vykořisťování něčím odvděčit. –––– Za všechno se platí. Za radost dvojnásob. –––– Já nehumánní předpisy neuznávám. –––– Káva se podává z pravé strany! –––– Jsou lži vhodné anebo nevhodné. Inteligentní člověk to rozliší. (05.11.2014)

„Ja som vedela, že sa naše vzťahy nakoniec vyjasnia.“ Zámek v Čechách je skvelá vec stojaca najmä na výkone Jiřiny Jiráskovej a na silnom a pôsobivom scenári o odchádzajúcej dobe, kedy ešte bolo relatívne bežné stretnúť pozostatky šľachtických rodov, s ktorými sa ale tunajší politický systém nepáral a bolo jasné, že je otázkou času, kedy skončia a zostanú po nich len spomienky a rozpadávajúce sa staré sídla na obrovských pozemkoch, na ktorých o pár desaťročí vyrastú supermarkety a nákupné centrá. Okrem toho je to o ľuďoch a o tom, ako sa niektorí nemenia, čo možno nie je úplne dobre, ale iní sa vplyvom strachu menia radikálne – a to tiež nie je dobre. Silný koniec. (25.02.2021)