(K)lamač srdcí

Good guys finish last. Další kolo francouzské hry "Kopni si do svého Angličana", tentokráte v surreálném prostředí Monaca. Tenhle evropský Hitch sází na charisma herců, mondénní aranžmá Monte Carla a především ztřeštěné gagy, které připomenou staromodní legraci z De Funesových filmů. Díky polskému instalatérovi, vidličce ve stehnu, nymfomanské kamarádce a dalším bizarním figurkám tak ani nevadí, že Klamač srdcí je po romantické stránce vykleštěnec. (01.09.2010)

Příjemná romantická komedie. Ústřední dvojice mi zpočátku moc nesedla, s postupujícím časem se jí moje sympatie získat povedlo. Nicméně ten oslavnej hype středního rozsahu, kterej byl kolem Heartbreakera rozpoutanej, je imho hodně, ale fakt hodně přehnanej. Jednorázově jsem se sice potěšil, že bych se k onomu filmu v myšlenkách - nebo nedej bože i fyzicky - vracel, to teda opravdu ne. 7/10 (14.10.2010)

Pokud si zkousnete a přesto si brčkem v pohodě vysajete kolu i s ledem, je to ryze praktická záležitost, sexy to není. I tak úsměv VP až tak moc nevadí, horší je, že film dost nudí, scénář je bez invence a konec je banální předvídatelná šablona. O to horší, že potenciál vyhnout se všem těm klišé tu byl. (14.01.2016)

Hlavně v závěru je to klasicky se vyvíjející romanťárna, ale já mám tu výhodu, že náladu mrknout se na romantickej film dostanu párkrát do roka, takže jasnou předvídatelnost, která je u typu těchto filmů prakticky pravidlem, jsem skousnul a vadilo mi vlastně jen to, že Vanessa, jedna z mejch dětskejch lásek, v některejch záběrech vypadala jak smrtka. Ty děti jí asi dávají zabrat... Duris podal velice slušnej výkon (včetně hříšně tanečního), společně s jeho filmovou sestrou a hlavně jejím chotěm pěkně pobavili a celý je to takový příjemný. Silný tři hvězdy. (21.02.2012)

Pod moderním kabátkem se skrývá klasická šarmantní a v jádru staromódní situační komedie - taková, jakou čas od času točí snad už jen Francouzi. S lehkostí a přesností dávkují kvalitní cukr tam, kde spousta jiných to přepálí s umělým sladidlem. Hrají si s nenápadnými detaily a vymýšlejí originální situace tam, kde se tolik ostatních rezignovaně spokojí s kopanci do rozkroku a jinými primitivními gagy. I ta klišé podávají s takovou jistotou, jako by se z nich klišé teprve stát měla. A nakonec ta zvláštní aura, která film spojuje dohromady, aby se ani na vteřinu neporušil komplexní a naplňující pocit, který v divákovi přetrvá ještě dlouho po závěrečných titulcích. Prosím o přidání na seznam ohrožených druhů. 8.5/10 (10.01.2011)