Aquaman

Čakal som viac, hlavne čo sa týka postáv a príbehu , no dostal som iba presne to, čo najviac neznášam. Totálne nechutne prepálené trikové orgie, z ktorých sú mnohí hotoví. Ok, keď si odmyslíme tie super gýčové triky tak nám tu toho veľa neostane a popravde som sa dosť nudil. Pre takúto explóziu trikov a nový podvodný svet musíte mať trocha citu a talentu ako to ukočírovať, viď James Cameron v Avatarovi. Z tohto som teda nadšený nebol a nepomohlo ani hviezdne obsadenie.  ak ma niečo prekvapilo tak slušne hrajúci Dolph Lundgren. 40%. (27.02.2022)

"Arthurek si povídá s rybičkama." Na pohádky jsem už trošku velkej, ale Aquamanův rošťáckej úsměv mě bavil. I nějaká ta hláška se mu občas povedla. Jinak ovšem šlo jen o poměrně dlouhej souboj dobra se zlem, okořeněnej občasným bubnováním chobotnice. Nechci to shazovat jenom proto, že mě moc nebaví ve volným čase cválat na mořským koníkovi s velkou vidličkou v ruce a zachraňovat svět. Prostě mi to přišlo zoufale neoriginální a ještě zoufaleji ekologicky agitující, což mi aktivně bránilo bavit se. (19.12.2022)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Já mám strašnou výhodu, že od podobných filmů fakt nic nečekám, prostě náročnej den, urá do kina na odrfknutí a tohle je přesně ono. Já dostal nádhernou pohádku, plnou fantazie, nápadů, lásky, akce, dobra, zla. A že je to digitální ? No tak, když jdu do jabloňový aléje, tak se taky nebudu divit, že tam jsou jabka. Jaký to mělo bejt ? Loutkový ? Trošku mírná výhrada k hlavnímu hrdonovi, resp. herci. Jasně vlasatej vysokej svalouš, takže holky si užijou, to jo, ale jestli se říká, že máme v mozku 80% kapaliny, tak Jason má brzdovou. Hrozně rád jsem viděl Dolpha s růžovoučkým přelivem a sexy Amber super i když tak křehká holčina tam nakopne frajera, tak, že ho ani google nenajde. Z kina jsem odcházel jako spokojenej chlapeček a to je hlavní. (13.12.2018)

Aquaman vyhrál - z kina jsem odlezl doslova ubit počítačovostí. A kolikrát se během musel nahlas smát, jak je to (i v rámci superhrdinský akce) stupidní, bez nějaký míry přehnaný a splácaný. Smutný, jak moc se DC muselo inspirovat "klíčem k úspěchu" Avengers, to se Snyder musí definitivně obracet v hrobě... A vážně, vám sakra nevadí, když dneska 90% miliardovýho blockbusteru tvoří práce ajťáků, a to do tý mírý, že je už třeba od třetiny stopáže úplně jedno, co se vlastně bude dál dít? (06.01.2019)