Bestie bez vlasti

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

No slušné peklo.. Cynik snažící se o neotřelý vtip by asi řekl, že je to taková africká Apocalypse Now pro děcka... a vlastně by měl pravdu. Tady se taky hraje především na studii vnitřního pološílenství vojáka naladěného na halucinační, apatický a absurdní rytmus války.. Osobně mi to sedlo asi trochu více než poněkud odtažitý Shake hand with the dewil a rozhodně mnohem více než patetický Hotel Rwanda. (28.10.2015)

Tohle opravdu není látka, která by zajímala každého, na druhou stranu je vždycky zajímavé se podívat do jiných částí světa a zjistit, jak to tam vlastně funguje/nefunguje. "Beasts of No Nation" jsou však mimoto také ukázkou mistrovského herectví, a to jak v případě dětských, tak i dospělých rolí. No, Afriku opravdu moc neznáme. (20.10.2015)

"Jediný spôsob ako nebojovať je byť mŕtvy..." Niečo na tému bojujúcich detí tu už bolo. Krátka epizóda z filmu Krvavý diamant, alebo celý film ako napr. Johnny Mad Dog . Beasts of nation je zatiaľ asi to najkvalitnejšie , čo na danú tému vzniklo. Nepotrebujete vedieť kto bojuje proti komu, pretože po filme budete mať pocit, že to nevedia ani oni sami. Chaos, v ktorom bojuje každý proti každému niekomu stále vyhovuje. "Musíme bojovať, veď sme vojaci!" , a už keď nebudete vedieť čo zo sebou, vydajte sa na cestu do Európy. Presne takých "inžinierov" tu potrebujeme na obohatenie našej kultúry... Film fajn, ale aby bolo jasné o čom hovorím, nech si ten mier, slobodu , či čo vlastne chcú vybojujú alebo vyrokujú doma sami. "Angličtina" ak ju tak môžem nazvať je tu katastrofálna, podobná tej z filmu Johny Mad Dog. Čakal som väčší krvák a drsnejší pohľad na problémy v Afrike, aspoň podľa plagátu k filmu. 2/3 filmu sledujeme cestu Agua, zvyšok sú jeho nie vždy presvedčivé vnútorné monológy. 80%. (22.11.2015)

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)