Spi, děťátko, spi

Drsné, pravdivé, bolestivé. Drama, které s neuvěřitelnou lehkostí přecvakává mezi žánry. A scénář, který dává smysl - Charlotin problém jsem vycítil po půlhodině. Dramatické scény, střídá uvolněnost road-movie a v nečekaném okamžitu sledujeme neskutečně napínavý thriller (minimálně dvě scény). K tomu dechberoucí odtažitá kamera. Neznámé herečky koncertují a ani jedna nesklouzává k přehrávání, a že nehrály jednoduché postavy. Žádná z holek neměla černobílý charakter a jejich činy byly odůvodnitelné (byť někdy s obtížemi). Konec uzemňující. Emoční dopad na mojí osobu větší, než v případě českých Pusinek, tudíž s hodnocením neváhám. Šokující a zcela nečekané překvapení na úvod Tour od obávaných Dánů. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (01.04.2015)

Zkraje se mi to zdálo celé tak nějaknic moc, ale pak to začalo být zajímavé. A tak osudy čtyř žen, z toho dvou narkomanek, jedné se sklony k sebepoškozování a čtvrté s nevydařeným pokusem o sebevraždu, ty osudy vás postupně vtáhnou a vy si říkáte -je slaboch?není? Odpusrí nebo to vůbec nejde? Co bych dělala na tom místě? Za perfektní herecké výkony, skvělou hudbu a kameru určitě čtyři hvězdy. (10.11.2012)

Dvě a půl hvězdičky. Postavy jsem asi plně nepochopila, nebyly mi sympatické, nedokázala jsem s nimi soucítit...Prostě to co člověk udělá, má následky. Ano, jistě. Pak je potřeba udělat něco a situaci změnit a ne se rochnit v tom co jsem uděl a případně to dělat znovu, když jsem s výsledkem tak nespokojen...(To je tak to, co mě napadá.) Ostatní dějová vlákna mi přišla nemastná neslaná, stejně jako konec. Herci byli (možná spíš byly v tomhle případě) fajn a hudba taky. Jednou to vidět šlo, ale rozhodně mi to stačilo. (21.10.2015)

Výborná dánská Road movie s naprosto úžasným obsazením čtveřice mladých dívek. Mně zaujal zejména charakter introvertní, tiché Barbary v prodání Malou Reymann. Připomínala mi něco mezi Kristen Stewart a Ally Sheedy ve Snídaňovém klubu. Dokonalý protiklad oproti sebevědomé, životem protřelé Charlotte, jíž ztvárnila Stephanie Leon. Stejně jsem si říkala, že by se mezi těma dvěma mohlo něco stát, protože takové to nenápadné jiskření tam mezi nimi probíhalo:) Když se pak ukázalo, že můj "sense" byl správný, byla jsem ráda:) Závěr je velmi silný, i když mi přišlo, že na to, jakou měla vůli se se vším poprat, to všechno skončila moc brzo. Se min kjole je po všech stránkách v podstatě bezchybný snímek. (30.04.2017)

„Dveře se nezamykají, ale jsme raději, když oznámíte službě, než půjdete do města. Totéž platí pro sebevraždy. Nejdříve si o tom promluvíme.“ Hella Joof mě zaujala už pohodovou komedií Téměř dokonalý. Tento snímek je z jiného, temnějšího soudku. Rebelská světoběžnice Charlotte, sebepoškozující se Barbara, stále otrávená Stef a po své rodině toužící Nadia. Hlavní hrdinky, z nich si každá vysloužila označení „feťačka“, se vydávají na dalekou cestu. Během této „dámské jízdy“ se divák dozví víc o jejich osudech a bude jen na něm, zda se bude snažit tohle chování pochopit či je odsoudí. Neb ony nemají vůli se změnit, když je každá z nich nějak „poškozená“ a naději na šťastný život nevidí. Hella Joof to sice natočila ryze ženskou optikou, ale snad každý divák alespoň trochu schopný empatie se může do postav vcítit, bude-li chtít. Otevřený konec mi nevadí, tím spíš, když událost, jež mu předcházela, měla svůj emoční dopad. Za mě solidní 4*. „To je nádhera. Škoda, že se na mostě nesmí zastavit.“ - „Rozhodnutí je na nás.“ (13.03.2022)