Něco jako komedie

Takový den otevřených dveří v blázinci i s delegátem (nepovedený klon Keanu Reevese), který nás krom svých bolístek, co trápí každého druhého adolescenta, seznamuje s chorobopisy spolunocležníků, vstřebává jejich životní moudra a balí neteř Julie Roberts - vše se záměrem oduševnělé osvěty, ale bohužel i s dávkou hypnotik... (05.08.2013)

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem film rozkoukala aspoň 10x a 9x jsem ho nedokoukala, na podesátý už to ale vyšlo a já nebyla nijak zvlášť unešená ani na potolikátý, jak příběhem, tak moudrama či vtípkama, ani hereckejma výkonama, ničím nijak zvlášť... Byla jsem připravená na průměrné ohodnocení, tudíž 3*, ale na poslední chvilku mi tu 4 hvězdu urvala poslední věta, která kdyby nezazněla, tak by byla opravdu postrádána, jelikož a protože, deset vteřin před tím než zazněla, jsem prostě věděla... že tam bude :-) (SPOILERová věta - "Just live!") (23.12.2011)

Tak trochu vtipný příběh o poněkud hloupém, jinak velmi talentovaném chlapci s mírným sklonem ke zvracení a hlavně sebevraždě. Nakonec budeme mít z filmu dojem, že o jeho sebevražedné sklony ani tak nešlo, přesto se tvůrcům podařilo dát odpověď mnoha mladým lidem na toto svízelné téma. Celým filmem se pak táhne příběh odehrávající se v takzvaném blázinci, kde se chlapec nechal dobrovolně hospitalizovat a poznává několik zajímavých postav. Mezi nejzajímavější se ihned zařadí Zach Galifianakis, vynikající komik poslední doby, který mne upoutal především svým talk show Mezi dvěma kapradinami, kam si zve hvězdy Hollywoodu a rozhodně si nebere nějaké servítky. V tak trochu vtipném příběhu hrají velkou roli jakési imaginace mysli hlavního hrdiny, které patří k velice kladné stránce filmu. Jeho rodiče, ztělesňující typický pár, jemuž děti přerostly přes hlavu a své zájmy a pohodlí nadřadily nad ně, také vytváří silnou složku příběhu. Ovšem celou kostrou je pochopitelně láska, která je zde jakýmsi všelékem a navíc v prostředí, o kterém máte dojem, že několik dní zde vydá za několik týdnů předražené dovolené. It's Kind of a Funny Story je taková rodinná cenzurovaná verze Přeletu nad kukaččím hnízdem s happy endem, sympatickými pacienty a usměvavým personálem. (20.06.2011)

Trochu jsem se musela nutit k dokoukávání, nijak výrazně mě neoslovily herecké výkony, ani žádné kultovní hlášky se nekonaly, děj to nemá téměř žádný, ale stejně se mi to celkem líbilo a název tomu vlastně odpovídá-vtipné je to jen místy a trochu. Taková odpočinková úsměvná záležitost z psychiatrické léčebny, kde vlastně nejde o žádné drama, ani komedii. Těžko se takový film zařazuje, ale oceňuju originální nápad-hlavně tedy prostředí.S hlavním hrdinou jsem občas soucítila (ony i ty malicherné problémy někdy člověku vážně zatopí),líbila se mi postava Bobbyho,který je tak trochu nejchytřejším z celé "psycho"rodinky, jinak byli zajímaví i Muqtada, který nikdy nevylézal z pokoje nebo Noelle se sebevražednými sklony. Režisér nijak netlačil na pilu,takže se žádných sociopatických výlevů nedočkáme, bohužel by to chtělo přibrat trochu toho humoru nebo naopak dramatu,takhle film neví,čím být.Ale určitě se jedná o zajímavý film.. (06.03.2012)

Jo, dneska bych tomu dal pět, ať si říká kdo chce co chce. Někdy se mi zdá, že uměním je i vidět správný film ve správný čas. A to se mi s It's Kind of a Funny Story povedlo a od toho tady filmy jsou. Jako celek to pro mě fungovalo - kreslený vložky, Vanilla Ice song a lá 2011, dialogy, tempo... Plus fantastický výkon pro mě zcela neznámého Keira Gilchrista (*1992), kterému role skvěle sedla. Thumbs up. Favourite quote: "Instead of trying to trace maps of Manhattan, why dont you just make up your own maps, of imaginary places." (07.10.2011)