Fubu

Takova snova zalezitost, tezko uchopitelna, plna podivnych jmen a divokych kostymu a scen (vzpominam ne nedavno videne Blazene ostrovy). Huhuhu...vydava zvuk vyr Fubu a pomaha Vasutovi ziskat Moravkovou, zlatovlasou pannu. Zahrany je to cely docela dobre, ale je to prasteny. Puvod Gruzie, Armenie??? Maji ty chlupaty cepice a kniry... :) (07.12.2023)

Vytrvalost lásku přináší, nám chce vnutit tato studiová pohádka, která má jednu výhodu a tou je, že není moc dlouhá, takže se dá unést. Proč nám to chtějí tvůrci vnutit? Protože Aljyp sice slibuje tříletou věrnost, tady je asi důvod, proč i dvouletou socialistickou vojnu přežilo tak málo vztahů, když ani v pohádce málem nevydrží, ale v podstatě slib nedodrží. A jen díky angažovanosti sovy si vzpomene, že má jinou. Nevím na kolik je pohádka výchovná, když druhé dívce tedy zlomí srdce, ale faktem je, že vše dobře dopadne. Jan Přeučil a Petr Štěpánek výborní. (26.07.2021)

Tuctová studiová pohádka s triviálně zpracovaným milostným motivem. Zapomenutelná záležitost. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2010)

Nechme stranou skutečnou váhu copu Zlatovlasé panny, to by byl problém i v řadě jiných pohádek. Konec konců je asi kouzelný, když se jeho váha v průběhu mění. Dejme stranou i některé logické otázky, jako např. proč pouhé uzamčení dveří může uvrhnout někoho do věčného prokletí, fakt, že plaz by pod zem musel stáhnout prakticky každého se zlatým šperkem, když má tuto moc nad celým světem, nebo ostrov, který se jako z udělání vynoří zrovna v daný den, protože tyto problémy děti patrně trápit nebudou. Dejme stranou i nedostatečný pocit satisfakce díky nepotrestání plaza a mé osobní pochybnosti o tom, že šťastným koncem je život v jakési kouzelné krajině pod jezerem zřejmě bez ostatních lidí (a co budou jednou dělat jejich děti?). Pominu i to, že Veronika Freimanová by byla podle mého názoru lepší volba než Dana Morávková, ač jí to sluší. Problém této pohádky podle mě tkví spíše v malé propracovanosti charakterů postav. Plaz je jen zlý a hamižný, Zlatovlasá panna jen plačící figura, Ajlip prostě jen silný lovec, ale nějaký opravdový charakter je v jeho případě naznačen zatraceně málo (snad jen v té záchraně výra tkví nějaký ten klad, ovšem ve vztahu k Sadiq se pro změnu projeví spíše negativně). Navíc ona veliká láska je založena v podstatě jen na asi desetivteřinovém pohledu na neznámé děvče na břehu jezera, takže není divu, že nevydrží. Poněkud zde zamrzí nevyužitý motiv nůžek, které by ostatně mohly posloužit k ověření skutečné Ajlipovy motivace a vztahu k dotyčné dívce. Jedinou zajímavou a charakterní postavou je tak ve skutečnosti samotný Fubu představovaný výborným Štěpánkem (kterému to navíc v tom peří a kožešinách, či co to měl na sobě, i docela sluší), jemuž jde, jak se zdá, primárně o pomoc jeho nešťastné neteři, a Ajlip, který mu zachránil život, se k tomu jako jediný jakž takž hodí. A vlastně Fubuův smutný osud nakonec diváka zajímá více než ústřední pár. Pochválit lze také Přeučila v roli plaza. Na rozdíl od většiny pohádek, které jsou rozšířeny o dvojku, ač nemají na co navázat, by tu byl i značný prostor pro pokračování. Průměrná studiová pohádka, která neoplývá příliš barvitým dějem, na druhou stranu nepatří v této kategorii ani k nejhorším. Oceňuji ovšem, že na mne z ní, patrně díky kostýmům a melancholickému ladění, tak nějak dýchla atmosféra východních pohádek a ruských bylin o bohatýrech. Při zasazení příběhu do jiného než středoevropského či československého prostoru totiž věrohodnost prostředí zpravidla pokulhává, přičemž to zdaleka neplatí v rámci filmových počinů pouze pro pohádkovou tvorbu. Za to tedy udílím zlatý vlas navíc. 2,5* (03.01.2022)

Žil byl v lese výr, ten výr nebyl obyčejný výr, byl to výr kouzelný a sám zakletý, a ten výr vypráví o rodinném konfliktu, který vedl až k jeho zakletí. Výr měl bratra, bratrem výra byl plaz, zlatý plaz (a tatínkem nějaký saurus je to jasný, děti si z toho mají odnést, že ptáci a plazi jsou příbuzní, nejsem si jista, zda si to odnesou). Plaz měl, není řečeno s kým a jak (živorodý, vejcorodý?) dceru. Tou dcerou nebyla, jak by člověk čekal, třeba zlatá zmije, byla to Zlatovlasá panna. Nejsilnější ze všech lovců ve vzdálené vsi, Aljyp, byl dokonalým kandidátem na životního partnera Zlaté panny. Ne, že by vykazoval nějaké výrazné charakterové kvality, ale byl silný, takže by ji mohl unést. Nikoli pouze ve smyslu uloupit, ale i v čistě fyzikálním významu slova, protože Zlatovlasá panna má, světe div se, zlaté vlasy a ty jsou těžké tak, že by to podle všech zákonů fyziky holce mělo strhnout vaz. Láska musí být zkoušena, tedy rozumějte, Ajlyp je silný jako býk a stejně tak i chytrý, takže neposlechne dobré rady a když to zbabral jednou cestou, musel to napravit jinak. Málem zbabral i to, věrně čekat, to je těžké. Jenže chceme přeci dobrý konec, takže aby nebyla zklamána ve svých romantických citech jedna žena, je třeba zlomit srdce jiné. Božíčku, byl to ale frajer libovej, naklonovat a v kleci vystavit ve všech hlavních městech světa. Největším problémem téhle studiovky byl představitel hlavního hrdiny, Vašuta mám normálně vcelku ráda, tady ale přehrával jako by hrál ruského cara ve vánočním představení v sokolovně Horní Polní, to už nemohl spravit ani Štěpánek, ani Prachař, ani Přeučil. Možná že by to zvládla opravdu velmi krásná zlatovlasá Morávková, stačilo by, pokud by ho umlátila tím zlatým copem. (04.01.2016)