Pina

Jsem ráda, že jsem v rámci festivalu německých filmů v Praze narazila zrovna na tento umělecký dokument. Vzhledem k tomu, že mám moc ráda tanec, klasický i moderní, film byl pro mě opravdu velkým zážitkem. Souhlasím s tím, že forma 3D tomuto dokumentu jedině prospěla, protože umocňovala divákův umělecký i emocionální zážitek. Občas jsem si připadala, že jsem přímo na jevišti mezi tanečníky a to bylo úžasný. Klobouk dolů před paní Bausch, je mi líto, že předčasně zemřela, mohla lidem ze sebe ještě hodně dát. Na druhou stranu tou tragickou událostí dostal tento dokument ještě další zvláští rozměr, který jakoby završil její celoživotní dílo. Proto mi výpovědi tanečníků vůbec nevadily. Je vidět, že spolupráce paní Piny a pana režiséra Wenderse se opravdu vydařila. Dokument si cenu jistě zasloužil. (21.01.2012)

Mám celkem ráda filmy o tanci. Jako dítě jsem 5 let vytrvala u klasického baletu. Dnes se na tanec už jen ráda dívám. Proto jsem zajásala nad dokumentem , který navíc natočil Wim Wenders. Jenže moje zklamání bylo veliké. Vše asi spočívá v tom, že vyznávám naprosto jinou estetiku pohybu a pohybového vyjadřování. Ale to neznamená, že se nechci dozvědět něco z druhého konce. Viděla jsem skupinu lidí, která se navzájem potřebuje a je spojená stejným pohybovým jazykem a je jasné, že jako taková má i své ctitele. Ale nemůžu si pomoct, měla jsem pocit, že se dívám na artterapii z nějaké kliniky. Stejně na mě působily i promluvy tanečníků o Pině. Jako nenormální. To vše nějak respektuju, brala bych to jako dobrý dokument o tanci, který se mi nelíbí. Jenže to byl pro mne špatný dokument. Chtěla jsem se něco dozvědět o známé choreografce a jejím způsobu práce a tato informace zde byla minimální. Myslím, že smrt Piny na tom nic nemění. (29.09.2012)

[MFFKV - 2011] Pina pro nás byla takový nouzovka na Karlovarském festivalu a vyklubala se z ní hodina a třičtvrtě nezkonalé nudy a '' umění '', které jsem zjistil, že já nedokáži ocenit. Neboť jsem pouhý obyčejný konzumní divák a tohle umění opravdu nechápu. Film si zaslouží uznání snad pouze za zajímavé 3D zpracování a místy se v Pině nachází celkem zajímavá hudba, ale to jenom místy. Nemůžu ani řici, že by se mi spalo pěkně. (03.07.2011)

Možná mě budete po přečtení komentáře považovat za kulturního barbara, ale tohle fakt ne. Jednak já NESNÁŠÍM artové filmy. Jsou pro běžného člověka nepochopitelné a nad nimi dokáže filosofovat a hádat, pár intelektuálů co tím autor chtěl říci. Film jsem si představoval úplně jinak. Jo, čekal jsem nějaké to trsání, ale rozhodně ne, že bude celý film. Chtěl jsem se hlavně z dokumentu dozvědět, co byla ,,Pina" zač, jak si žila, nějaké perličky ze života... Tohle já očekávám u dokumentu. A výsledek? Vím o ní absolutní prd. Celých sto minut jsem jen koukal na nemožné tance a to je pro mě velice náročná záležitost. Na balet bych nikdy nešel, když jsem se díval na Hříšný tanec, tak mi skřípaly zuby... Na taneční filmy asi opravdu nejsem. Takže moje kruté hodnocení bylo dosti ovlivněno tím. To ale nemění nic na tom, že tento film je o HOVNECH. V podstatě, kdyby jste se dívali hodinu a půl do zdi, tak jste ,,viděli zároveň Pinu". Prvních 20 minut jsem čekal, že už se začne konečně něco. Jo, ne všechny filmy jsou zajímavé hned o začátku, ale Pina nebyla zajímavá vůbec. Pak jsem se dalších 30 minut začal smát tomu, že to snad mysleli vážně. Uvažte, tance kdy po sobě lejou vodu z kýblů a dělají při tom důležitý pohyby. Nebo se ženská plazí po čtyřech a druhá po ní háže hlínu pomocí lopaty. Nebo ženská, co vypadá jako pravěká žena, dupe v tramvaji a dělá při tom hrozné zvuky. A tomu přihlíží nějaký chlap co má na sobě uši zajíčka. To jako vážně? Tohle je ten art? A proč to dávat do 3D? Nechápu. Zbytek filmu jsem se hrozně nudil a díval na hodinky. Každá minuta byla hodina. Divím se, že jsem to vydržel do konce. Ale nutno dodat, že na tohle nikdy nezapomenu. A už to nikdy nepotřebuji vidět. 10% za zbytečnou snahu tanečníků. NEVER MORE (až na nějaké pasáže) (08.12.2014)

Pina Bauch byla nejen energickým tělem plným emocí, ale taky tělem celého tanečního souboru divadla města, kde pořád prší a lidi brzo vstávají, Wuppertalu. Pro celý soubor byla obrovskou inspirací, pevným bodem, k němuž soubor směřuje, kouzelným zjevením strhujícím davy diváků a výraznou silou, která vede ostatní tanečníky dopředu. Její díla byla nejen extrémně pocitová, každý detail pohybu, každé cuknutí prstu dodalo představení nový rozměr, dovedla rozehrát zápas i souhru mezi originálními kulisami a tanečníky. A ti v každé kulise, na celém jevišti, viděli právě Pinu a její kouzlo, k němu vzhlíželi a tančili podle něj. 3D zpracování je sice podle mě docela zbytečné, určitě ale přidá na velmi skvělém filmově-tanečním zážitku. (07.07.2011)