Pina

K biografií osobnosti, umelca môžete pristúpiť rôznymi spôsobmi, nič vám ale nepovie viac než jeho/jej tvorba samotná, zaujímavo spravené komentáre tanečníkov v ich rodných jazykoch, s ktorými Pina spolupracovala, vôbec celý film je zaujímavý a ak niekomu v poslednej dobe chýba aj sebemenší umelecký zážitok, Pina je určite vhodnou voľbou! (01.10.2011)

Kvality filmu nespočívají ani tak v kvalitách stylistických či režisérského vkladu, ale spíše v osobnosti Piny Bausch a jejich jedinečných choreografií. Samozřejmě je to natočeno jasně, přehledně, dobře sestříhané, ale o to nakonc ani nejde – je to skutečně jen vhled do určitého druhu tance. Částečně to míří k dokumentu a oslavě Piny (což jsou nejslabší pasáže), nicméně se dají ignorovat a prostě jen užívat tanec. Groteskní a dojemné a 3D není třeba. Tanz tanz sonst sind wir verloren. Berlinale 2011 – Kino Urania (30.06.2011)

Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná? (07.07.2011)

Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby. (11.11.2011)

Pina Bauch byla nejen energickým tělem plným emocí, ale taky tělem celého tanečního souboru divadla města, kde pořád prší a lidi brzo vstávají, Wuppertalu. Pro celý soubor byla obrovskou inspirací, pevným bodem, k němuž soubor směřuje, kouzelným zjevením strhujícím davy diváků a výraznou silou, která vede ostatní tanečníky dopředu. Její díla byla nejen extrémně pocitová, každý detail pohybu, každé cuknutí prstu dodalo představení nový rozměr, dovedla rozehrát zápas i souhru mezi originálními kulisami a tanečníky. A ti v každé kulise, na celém jevišti, viděli právě Pinu a její kouzlo, k němu vzhlíželi a tančili podle něj. 3D zpracování je sice podle mě docela zbytečné, určitě ale přidá na velmi skvělém filmově-tanečním zážitku. (07.07.2011)