Hamlet

Shakespeare nebo ne, tříhodinová várka pár století starého anglického jazyka je pro mě, jako pro diváka, který nic od klasika nejklasičtějšího v divadle neviděl, tuze náročná podívaná. Patrick Stewart hraje s noblesou sobě vlastní, Mariah Gale je jako něžná Ophelia také trefou do černého, ale při dialozích vedlejších postav jsem se rychle začínal opatrně nudit a vždy hledal, kdy se na scéně objeví sám kralevic. Mistr Tennant totiž Hamleta prožívá do posledního gesta. Od první vášnivé repliky, přes melodramatické slzy, při nichž je nejsilnější, až po rozlítané šílenství, kdy využije i svůj dokonalý komediální talent. Jeho princ dánský do dějin možná nevejde, ale je to právě Davidův otevřený výraz, který u mě povýšil profláklý staroanglický evergreen na rezonující zážitek. (18.09.2012)

David Tennant, ten hlavní důvod, proč jsem si Hamleta vůbec pustil, tu nakrásně předvádí, že je pro něj divadlo vším, jeho princ dánský, to je radost pohledět (vždycky jsem měl slabost pro psychopaty :-), ovšem samotná látka je na mě natolik silné kafe, že jsem si jí musel dát na pokračování s odstupem... jednoho roku :-) Zbytek hereckého ansáblu za Tennantem nikterak nezaostává, naopak, zkrátka klasická shakespearovská látka v přednesu takovém, aby ho mohl překousat i současný konzumní divák. A pokud jste to z mého komentu nepochopili, tak ano, Tennant je jako Hamlet skvostný. (18.11.2014)

Jsem na rozpacích. Gregory Doran stejně jako dost jiných tvůrců, kteří se dnes pouští do Shakespeara, předpokládá, že postavy a děj budou dnešním divákům bližší snad jen proto, že je obleče do moderních šatů a vrazí jim do ruky moderní rekvizity, aniž by (taky typicky) nějaký z těch moderních prvků využil jinak než jako povrchní kulisy. Postavy nejspíš nebudou divákům o nic bližší než v Zeffirelliho verzi, kterou jsem kdysi viděla. U téhle verze bych navíc dala přednost záznamu divadelního představení, protože plnohodnotný film tohle rozhodně není. Na co si ale stežovat nejde, to jsou samozřejmě herci. Tennantova maniakální energie se na Hamleta docela hodí, občas dokáže naplno prodat, jak sarkasticky zábavná postava to je, občas bych si přála, aby odolal nutkání diváky rozesmát. Jako Hamlet je zatrpklý i vtipkující, ale opravdu skvělý je při dvou příležitostech - monolog Být či nebýt si vychutnal s takovou životní únavou (a vlastně překvapivou civilností), že skutečně chytí za srdce, a jeho konfrontace s matkou je dechberoucí. Představitelé vedlejších rolí (Claudius, Gertruda, Ofélie, Leartes a Polonius) možná nejsou tak expresivní, ale víc než důstojní spoluhráči. (18.12.2013)

Naprosto perfektní. Absence hudby podle mě filmu prospěla. David i ostatní skvělí. Celý film jsem měla pocit, jako bych starého krále zabila sama - taková vina a těžkost. Pozorovala jsem s očima dokořán a s otevřenými ústy, ale bez jakéhokoliv náznaku emocí. Až při poslední větě se mi náhle do očí vylily slzy. Výjimečný snímek. (18.03.2011)

Monstrózní kus, který Tennant táhne mezi ty nezapomenutelné zážitky a zároveň bojuje s ostatním obsazením, které ho v pár případech bohužel vráci o krůček zpět. Patrick Stewart mne přesvědčil pouze v roli starého Hamleta, Leartes nijaký a Rosencrantz s Guildenstern nepotřební a taktéž nijací. ALE tohle zpracování Hamleta má obrovské množství scén, kde mražení v zádech přestává byti pouze nadužívaným slovním spojením. A tím vážně nemyslím pět nebo šest scén. Tím myslím cca 157 minut ze 180ti minutové stopáže. Opravdu to se mnou hýbalo. Při tom i po tom. Půjčím si slovo - rezonující. Kralevic je sice srandovní slovo, ale Tennant je kralevic. Nedovedu si představit, co by to se mnou dělalo živě. Prasknul bych, jen bych ho viděl. Jdu se podívat do slovníku, jestli jsem groupie. A mimochodem - zapomněli natřít záclony. (24.11.2014)