Reklama

Reklama

Vír

(festivalový název)
Trailer 1

Obsahy(1)

Přestože se hlavní bojiště války, která probíhala na území Jugoslávie v první polovině devadesátých let nacházely v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině, bylo válkou zasaženo i Srbsko. Tisíce mladých Srbů muselo narukovat do Jugoslávské lidové armády a prošlo hrůzami válečného konfliktu v sousedních republikách. Spousta z nich zahynulo, jiní se vrátili zranění či zmrzačení. Mnoho lidí bylo postiženo traumaty způsobenými zážitky z války. Srbská ekonomika byla ochromena rozpadem společného jugoslávského trhu, v zemi chybělo základní zboží a služby, což nahrávalo bouřlivému 27 rozvoji černého trhu a organizovaného zločinu. Došlo k extrémnímu rozevření pomyslných nůžek mezi sociálními vrstvami a faktickému zániku střední třídy. Roztočila se spirála hyperinflace. Moc v zemi třímal stále Slobodan Milošević, což Srbsko v podstatě diskvalifikovalo z fronty čekatelů na mezinárodní pomoc. Naopak, místo hospodářské pomoci, přišly mezinárodní sankce a v samotném závěru 90. let dokonce bombardování letectvem NATO, které bylo hysterickou reakcí na další eskalaci násilí v srbské autonomní oblasti Kosovo.
Pro pochopení děje filmu je výše popsaná situace důležitým výchozím momentem. Tři hlavní hrdinové v ní hledají své místo na slunci. Jejich chování není z našeho úhlu pohledu standardní a jejich postavy si jen těžce získávají naše sympatie. Bělehradské ulice devadesátých let ale nebyly zrovna standardním místem pro spokojený život. A tak se všichni tři snaží prosadit po svém. Bogdan překonává svá traumata z dětství v bandě skinheadů, Kale oděný v luxusní sportovní soupravě s těžkými zlatými řetězy na krku bojuje o místo šéfa gangu. Nadějný umělec zvaný Grof, jehož výtvarná studia ukončil povolávací rozkaz, se vzpamatovává z války malováním úchvatného graffiti. Jejich osudy se díky náhodě protnou a během osmačtyřiceti hodin radikálně změní.
Bojan Vuk Kosovćević dokončil v roce 2012 film, ve kterém vystupují hrdinové, kterým je zhruba stejně, jako bylo v druhé půli devadesátých let jemu. Scénář měl hotový již v roce 2006 ještě v době, kdy dokončoval studia na Filmové fakultě v Bělehradě. Tři roky trvalo, než na film sehnal peníze. Od první klapky po premiéru pak uběhly ještě další tři roky. O zasazení filmu do 90. let říká: „Inspirovaly mne devadesátá léta, celá jejich atmosféra. Ačkoliv to, že se děj odehrává v devadesátých letech, není až tak důležité. Devadesátá léta mi poskytla pouze správný rámec, který mi umožnil odvyprávět takto těžký příběh. Ten by se mohl ale odehrát i dnes. Dnešní doba sice není tak extrémní, ale není až o tolik lepší. Dá se říct, že se devadesátá léta vrátila. Nebo lépe, že v Srbsku nikdy neskončila. Naše společnost byla mnoho let v krizi a když se z ní začala pomalu dostávat, přišla světová krize, takže lidé u nás už neznají jiný život než v krizi.“ Z tohoto pohledu asi opravdu není až tak podstatné, že se film odehrává v devadesátých. Podstatné je, že se odehrává v devadesátých v Srbsku. To z něj dělá, spolu se skutečností, že je to dobře vystavěný a dobře natočený příběh, výjimečný film. (Vsetínský filmový maraton)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (3)

Radko 

všechny recenze uživatele

Reflexia 90. rokov, povojnového prežívania srbskej mládeže. Doba mafiánskych hrdlorezov s krátkou životnosťou - zároveň idolov mladých pubertiakov. Veľa z nich sa promenádovalo v tých časoch mestami, odetých do lesklých športových úborov, dávajúcich najavo svoj status bossov hrubánskymi zlatými reťazami a luxusnými športovými autiakmi. Potreba nájdenia identity a ukotvenia v kolektíve sa u ďalších dospievajúcich diala prostredníctvom skinhedských, pankáčskych a iných partií, vyžívajúcich sa v divokých vzájomných bitkách a pogovačkách na koncertoch. Navonok prebublávajúce násilie malo korene v minulosti, nie vždy a za všetko mohla len vojna. Všetko toto nepochopiteľné šialenstvo sa dalo uchopiť prostredníctvom umenia, čoho dokladom je aj tento trojpríbehový, navzájom dejom i postavami poprepájaný film. Je to divné, ale končí happy-endom v duchu slávneho závereného citátu z Curtizovej Casablanky - "I think this is the beginning of a beautiful friendship", ktorý našiel odraz i v inom filme juhoslovanskej proveniencie - Čierna mačka, biely kocúr. Tento film spája s Virom aj mini herecká účasť režiséra mačacej cigánskej komédie, Emira Kusturicu - v úlohe násilníka a opilca. ()

dzira 

všechny recenze uživatele

Další hnusný srbský film. Ovšem skvěle natočený. Účast Kusturici, Nikoliće a Karanović je jen třešínkou na dortu. Fungovalo by to i bez nich. Trochu to evokuje Dragojevićovy Rány zkřížené s chorvatskými Metastázemi Branka Schmidta, ale i tak mne to skoro na dvě hodiny posadilo do křesla a já jen zíral.... ()

Reklama

infotext 

všechny recenze uživatele

Pomerne nevydarený pokus o Pulp Fiction v Belehrade 90-tych rokov. Prestrelky pôsobia amatérsky, scenáristické barličky na každom kroku, herci ako z daily soapu, réžia detto. Film je navyše hrozne dlhý - pôsobí ako pokus zakomplexovaného študenta filmovej školy pospájať svoje školské cvičenia do nesmrteľného "veľdiela". Prvý príbeh o skinheadovi mal ešte aspoň svetlé momenty - predpokladám, že tvorca ich čerpal zo svojich spomienok, ale potom to už len klesalo a klesalo a klesalo, až mal človek pocit, že hlbšie klesnúť už ani nejde. ()

Galerie (29)

Reklama

Reklama