Jana Eyrová

Laicky a zjednodušene povedané, Fukunaga len jemne obmieňa a upravuje črty charakterov a ich príbehového pozadia tak, aby z hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť à la Sin Nombre urobil hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť v kulisách dobového Anglicka. Podotýkam, že skutočne veľmi zjednodušene povedané. Dôstojná adaptácia klasického románu obťažkaná Fukunagovým estetickým vizuálnym cítením a dramatickou hudbou má na sebe nános patiny konzervatívnej kostýmovej drámy, ako by snáď ani nepochádzala z tohto storočia. Šelest chladného vetru v korunách stromov, vŕzganie starých dverí a drevených podláh, praskanie ohňa v kozube sprevádzajú prvotné kvetnaté slovné prestrelky mladej Jany a rozmarného Rochestera, ktoré postupne rozmŕzajú a počiatočný chlad sa pomaly mení vo vášnivú nádej, ťažko skúšanú osudom, ktorú však prirýchlo doháňa smutná a ťaživá minulosť romantických hrdinov z čias, keď si pravá láska len ťažko hľadala cestičku skrz temný les za svojim šťastím. Precízna a nevýslovne čistá réžia a lahodné obsadenie sú tými pravými ingredienciami na výnimočný film, aký sa dnes už takmer nevidí. Dokonalá voľba na chladné večery strávené doma, ideálne pri skutočnom kozube len za svetla plamienkov. Vidieť to v originálnom znení, zrejme by som siahol po plnom počte. Rád sa o tom presvedčím. 85% (07.10.2014)

Kedysi v minulom storočí - ako decko - som na TNT videl tú verziu, kde hrala postavu Helen, Elizabeth Taylor. Samozrejme si to už takmer nepamätám, navyše to bolo anglicky, ale žil som (ako človek čo nečítal predlohu) v presvedčení, že mala priestoru celkovo viac. Preto ma zaskočila tá unáhlenosť s akou zmizla zo scény, aj keď priznávam že sa mi spomienky mohli časom skresliť. Chybou možno mojou vlastnou, toto jediné ma sklamalo.. Inak som teda nadmieru spokojný; technická stránka dokonalá, bezchybná a príbeh pre mňa už zabudnutý, tak neuveriteľne srší emóciami .. Neskutočne smutné niečo, krásne a s dobrými lakačkami (ako fakt). Atmosféra za 100 percent a všetko ostatné, vlastne tiež .. (23.03.2014)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Těžko říct, nakolik je problém ve ztvárnění samotném, a nakolik v trapné skutečnosti, že naivních sedmnáct mi dávno není a do sexuálně frustrované čtyřicítky mám ještě daleko. Vykastrování morální a charakterové linky ve prospěch stručně nahozeného rozvoje kýčovitě gotické romance prokládané hezkými záběry na přírodu a raně feministickým žbrbláním tak jako tak momentálně neocením. (07.05.2014)

Staromilská anglická romantická dramata nejsou zrovna žánrem, který bych nějak zvlášť vyhledával, ale vysoké hodnocení mě do kina nalákalo. Zas až tolik kvalitních filmů letos v létě není, abych je mohl s klidem vynechávat :-D. No a nelituju, je to skvěle natočený film, mou pozornost si udržet dokázal. Spíš než romantické od slova romantika mi to přišlo romantické od slova romantismus. Protože romantika jako taková tu na mne nijak zvlášť nefungovala, zato chmurná atmosféra britského vidlákova fungovala skvěle. Fukunaga by mohl jako svůj příští film natočit horor, asi ve třech scénách se mu zde povedly zajímavé věci, co se týče strašení... (29.07.2011)