Bostonský případ

"Když donutíte Alberta otce rodiny, aby uznal existenci Alberta škrtiče, zešílí úplně." Nemám úplně v oblibě detektivky, ve kterých je mi na začátku sděleno jméno vraha a pak už jen čekám na to, až ho vyšetřovatelé náhodou potkají v nemocnici. Tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale napnout mě nedokázalo. Spíše mne udivovaly ty dámy, které si v poklidu pouštěly do bytu cizího chlapa, i když byly dostatečně zmasírovány médii o fintách škrtiče. Asi půjdu vyzkoušet, jestli to funguje i u nás. Ovšem než se tak stane, tak se přiznám, že víc než celý hon na DeSalva mne zaujalo zapojení mága Hurkose do vyšetřování případu, protože tohle byla opravdu zábavná postava. (21.03.2019)

Filmy s tématikou sériových vrahů patří mezi mé oblíbené a tento považuji za mistrovské dílo. Film nemá ze začátku moc velký spád, ale jakmile se na scéně objeví Bostonský škrtič osobně, tak se Vám nepodaří odtrhnout oči od obrazovky. Nejvíce mě dostala závěrečná scéna s hereckým koncertem Tonyho Curtise. Ke konci jsem cítila velmi silné mrazení v zádech. (09.10.2007)

Strohé až téměř dokumentární pojetí může mnohé i odradit, chvílemi jsem měl pocit, jako bych si otevřel bostonský Herald a jen pročítal zprávy o oněch hrůzných zločinech. Odosobnění je navíc zvýrazněno naprostou absencí hudby, čehož však pohříchu přece jen mohlo být využito i jinak. Tiché scény s vrahem, ozvláštněné technikou rozdělování obrazu, mohly nabýt až (ne)příjemně thrillerových odstínů, nebyly-li by vždy záhy utnuty dříve než oběť stačí vykřiknout. Nejde mi tak ani o explicitní scény plné násilí, ale o rozvinutí rodící se atmosféry strachu. Vynikající závěr s "rekonstrukcí" zločinu však díky Tony Curtisovi vynahrazuje promarněné příležitosti a svou naléhavostí doslova paralyzuje. Parádní tečka za už tak nevšedním filmovým zážitkem. (12.09.2017)

anderson: Že neobjevili? Ale objevili. Byl jím Albert DeSalvo. Ovšem z důvodů schizofrenie nebyl nikdy za škrtiče označen. Zemřel 5 let po natočení tohoto filmu ve své cele...... Snímek doporučuji. Obohatil detektivní žánr o některé nové prvky - rozdělení obrazu kdy sledujeme vraha a oběť, ale klidně i prázndou ulici. A pak přenesení vyšetřovatele na místo činu ve vrahových vzpomínkách - později využito třeba v thrilleru Podezření. Líbilo se mi i to, že policie je takřka bezradná a musí jen čakat kdy vrah udělá chybu nebo se prostě jen náhodou objeví za drobný přestupek. A tak je to u sériových (nedivte se, že používají termín masový - že je sériovým vrahem si vyslechl poprvé až Ted Bundy o pár let později) vrahů vždy. Žádný úžasný detektiv nebo forenzní technika jako dnes. Výbroné herecké výkony a rovněž hudba. I dabing se povedl - Viktor Preiss se k Tony Curtisovi hodí :-) (23.06.2006)

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)