Submarino

Vinterberg je již nějakou tu dobu bezpečnou zárukou toho, jak vám přivodit smíšené pocity vedoucí povětšinou k hlubší depce. Přesně takové pocity jsem měl z Rodinné oslavy, měl jsem je u geniálního Miláčka ráže 6,65 a nyní Submarino není vyjímkou. Na hlavní hrdiny se lepí takové životní exkrementy, až Vám to přijde skoro podezřelé, že tohle může potkat dva lidi, v tomto případě dva bratry, kteří se spolu setkávají už jen na pohřbech nebo ve vězení. Vinterberg se pokouší o chladnou sondu do života sociálně slabších lidí a fetek... Jasně kolikrát jsme toto klišé slyšeli, ale ono to asi zřejmě není od věci vidět čas od času příběh tohoto rázu, ikdyž je to klasická festivalovka, která se zavděčí divákům i zároveň kritikům. Režisér odvedl dobrou práci a symaptická postava staršího bráchy mne nutí dát za čtyři hvězdy. (08.07.2010)

Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného. (14.07.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. (27.04.2015)

"Potom ti poviem prečo sa voláš Martin..." Popravde mám radšej filmy z minulosti a budúcnosti ako tie zo súčastnosti, ale občas príde silný film, ktorému nemám čo vytknúť a max. ma zaujme. Dánsky režisér to dokázal 2x po sebe. Submarinom a neskôr veľmi úspešným Honom, aj keď som ich videl v opačnom poradí. Príbeh dvoch bratov je drsný, špinavý, chladný a ich detstvo by za to svoje asi nikto nemenil. Napriek neľahkým podmienkam z nich vyrastajú rozumní ľudia, ktorých šťastie stále obchádza a v živote to nemajú ľahké. Zaujal ma hlavne starší brat , kľudne by mohol byť ďalším Dánom, ktorý skúsi hollywood, pretože jeho tvár by som si vedel predstaviť aj v iných filmoch. Úvod i záver s ich malým bratom, ktorého krstia je magický, v závere silne dojímavý. Vo filme sú trocha prehádzané časové roviny, ale nijako násilne, takže celistvosť nie je narušená. Filmy o vzťahoch zo súčastnosti sú stále v móde, ale nie každý to vie robiť. Submarino je max. reálny a silný film z ktorého si všetci režiséri môžu brať príklad. Takto sa to robí! 100%. (30.10.2016)

Jestliže někoho film Submarino emocinálně minul, tak mě rozhodně ne. Příběh dvou bratrů, kteří měli vnitřně zmučené srdce tím, co stalo v jejich dětství a to do velké míry ovlivnilo jejich další způsob života. Měli k sobě tak blízko a přitom si byli tak vzdálení. Z celého jejich života na mě čišela jejich samota a zoufalá beznaděj. Velmi smutné a depresivní drama, které se Dánům jako ostatně vždy povedlo. Velmi dobře bylo vypracované prolínání osudů obou bratrů a studená barva filtru, která ještě víc umocnila drsnost příběhu. Osobně mě zaujal výkon Jakoba Cedrgrena, kterého jsem měla možnost vidět už ve filmu Ukrutně šťastni. A dík alespoň za pár pozitvních momentů. (12.10.2012)