Submarino

Severske socialni drama,ktere u vetsiny divaku vyvola-aspon myslim-ty spravne emoce.Je slusne depresivni,temny a udrzet se"nad vodou"jde u neho dost tezko.Slusny scenar,seversky drsna rezie a slusni herci.Pro me prilis depresivni,zadne,aspon male pozitivni momenty a postavy se obcas chovaji opravdu"divne".Za videni stoji,ale asi se k nemu hned tak nekdo nevrati.Dlouhi jsem se rozhodoval s hodnocenim,nakonec to ma za slusnych 65%. (30.09.2010)

To, kde vyrastáte a kto vás vychováva, vytvorí hlavný smer vývoja vášho života. Pokiaľ nie ste veľmi silná osobnosť alebo nemáte to šťastie, že vám do života príde osoba, ktorá vám ukáže, že sa dá žiť aj inak, tak je vysoká pravdepodobnosť, že vaša dospelosť bude rovnako ničivá, bezútešná a tragická ako bolo aj vaše detstvo. Submarino sa odohráva v tej najväčšej dánskej špine, ktorá sa vám zaryje pod nechty a v hrdle sa vám vytvorí guča už od úvodnej scény. Je to typicky ukážkový, surový dánsky film. Doteraz je pre mňa veľkou záhadou, že práve krajina, ktorá podľa mnohých rebríčkov získala titul „najšťastnejšia krajina sveta“ točí tie najdepresívnejšie, najsurovejšie, ale zároveň najrealistickejšie a podľa mňa aj najdokonalejšie drámy na svete. (16.08.2018)

Jak už jsem onehdá vzpomínal u Zamrzlé země, u spousty severských filmů stačí pár prvních okamžiků a je vám jasné, že mít se jen o trochu hůře, udeptáte se k smrti. Nebo nevím jak ostatní, ale já osobně tyhle filmy strašně špatně nesu - ta neutěšenost, lokální produkce vás a umění navodit autentickou atmésféru vás dovedou pouze k rozcestí, kterou že ze zbraní si provrtáte kulku hlavou. Submarino není vyjímkou, hned z počátku dostaneta takový šok, že než se z něj vzpamatujete, hrdinové filmu se motaj v solidních životních průserech, ze kterých nevede moc cest a i když víte, že to asi moc dobře nedopadne, stále nedokážete odhadnou, jak se děj bude vyvíjet dál a hltáte každou minutu. Sociální drama / emotivní příběh / depka až na půdu. Troufáš si? (23.10.2014)

Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje, v okaté snaze o co největší depresivní dopad, vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo živoucností existence, snímek, kde není místo pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů života (feťák s bytem jako klícka a paní na úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat jeho zdroje předtím, než získal hotovost na novou živnost??). A poselství? Jestli se nám pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření před vraždou, vězením a sebevraždou, tak alibisticky lhal a může být, že vzal naději těm životaschopným, stiženým podobným osudem... možná měl k filmu přibalit i návod s varováním, aby se vyhnul případným žalobám. (03.09.2013)

Komentář obsahuje spoiler------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Ošklivý film o ohavných lidech. Nebylo to ztělesnění deprese. Spíš blbosti. A blbosti je kolem takové množství, až mě snad nebaví na ni koukat i ve filmu. Všichni se chovali tak nesnesitelně agresivně, pudově. Hlavní, ta vousatá, část z protagonistů se třičtvrtě filmu chová jako debil s mentálním profilem paviána, aby pak v závěru získala oduševnělý výraz a jakousi moudrost staletí, ale nějaký postup jejího vývoje, nějakou snahu vysvětlit divákovi ten moment, kdy se z debila stává světec, tu režisér opomněl natočit. Závěr byl až ohavně laciný. "Zemřel vám bratr. Asi sebevražda." A zjihlý pohled do prázdna. Asi v tu chvíli došlo k radikálnímu zmoudření. Ale hovno. Velké, páchnoucí hovno. Nevěrohodný pamflet na špatně vypohlavkovaného. (14.07.2011)