Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Príbeh, ktorý sa vyrovná najdojímavejším spektáklom made in Hollywood. Brnká na (pre mňa) extrémne citlivú strunu a to pravidelne a s intenzitou všetkých akurátne použitých a akurátne učesaných kvílivých songov. Émócie sa ma dotkli len tak akoby a záverečná scéna, ktorá asi mala vyznieť katarzne, mi prišla smiešne trápna. Pán Vinterberg, moja otázka znie: Prečo? na čo? Komu? ()
Smutný film, plný tutlaného vzteku a potřeby úniku do bezstarostně návykové blaženosti (drog, násilí). Kdyby se mě někdo zeptal, jestli se mi to celé nezdálo až příliš bezvýchodné a urputně depresivní, bez váhání odpovím, že ne. Předložený příběh působí realisticky i v případě, že ten váš nemá s něčím obdobným ani namátkovou podobnost. Samozřejmou složkou takto ledově účinkujícího snímku je herecké obsazení, nad kterým není možné pochybovat, a úsporně přesná režie. 85% ()
Vinterberg je již nějakou tu dobu bezpečnou zárukou toho, jak vám přivodit smíšené pocity vedoucí povětšinou k hlubší depce. Přesně takové pocity jsem měl z Rodinné oslavy, měl jsem je u geniálního Miláčka ráže 6,65 a nyní Submarino není vyjímkou. Na hlavní hrdiny se lepí takové životní exkrementy, až Vám to přijde skoro podezřelé, že tohle může potkat dva lidi, v tomto případě dva bratry, kteří se spolu setkávají už jen na pohřbech nebo ve vězení. Vinterberg se pokouší o chladnou sondu do života sociálně slabších lidí a fetek... Jasně kolikrát jsme toto klišé slyšeli, ale ono to asi zřejmě není od věci vidět čas od času příběh tohoto rázu, ikdyž je to klasická festivalovka, která se zavděčí divákům i zároveň kritikům. Režisér odvedl dobrou práci a symaptická postava staršího bráchy mne nutí dát za čtyři hvězdy. ()
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. ()
Tak to byla slušná severská depka, ačkoliv to aspoň za mě ze začátku vypadalo, že se budu nudit. Z počátku to působilo celkem nezajímavě. Viděli jsem krátký příběh dvou kluků, co se starali o malé dítě, pak došlo k tragické události a najednou sledujeme fousatého pána, co má depky a kompenzuje si to pitím piva, zvedáním činek v posilovně a občasnou felací u sousedky. Pro mě to byla z počátku nudná postava a měl jsem trochu obavu, že celý film budu sledovat stereotypní a život této postavy (nebo nějaké další), která je z něčeho věčně podrážděná a nebudu vědět proč. Pak ale její příběh slušně vygraduje, v tom zajímavém se utne a rovnou se vrhne na vyprávění osudu druhého hlavního hrdiny, který má kluka na krku a zálibu v tvrdých drogách. Jeho dějová linka mi ale přišla daleko zajímavější, svižnější a zároveň i smutnější. Přeci jen když malý kluk najde svého tátu, jak věčně leží sjetý heroinem (nebo jinou drogou, v tomto směru nevím, nemám a nechci mít zkušenosti) na podlaze a nemají co do huby, není to veselý pohled. Celý film sledujeme větší a větší šeď a smutek, je nám postav líto a částečně s nimi soucítíme. A když se náhodou rozsvítí světlo na zamračené obloze, hned ho překryje ještě černější mrak. Takové to je, takový je někdy život a jak se říká, zoufalý lidé dělají zoufalé věci. Někdo může namítat, že tohle téma je ohrané, okoukané. Bezesporu je, ale to si film Submarino skvěle kompenzuje svou tíživou atmosférou a hereckými výkony dvou hlavních mužských postav a i toho menšího kluka. Postavy se chovají realisticky a i když udělají někdy nějakou blbost, kterou vy byste určitě neudělali, mají za tím nějaký cíl, nebo prahnutí po něčem. Vintengerg sice trochu opouští od stylu Dogma95, ale spíše jen po technické stránce (kamera, barvy, hudba...). Tématem a příběhem mu ale věrný zůstává, když tedy pominu fakt, že skáče v příběhu do minulosti a film se neodehrává v reálném čase. Není to podívaná pro každého, asi i pochopím opačné názory, že je to místy zdlouhavé a city jsou uměle vyvolány. Já jsem z toho ale takový pocit neměl a byl jsem spokojený 8/10 ()
Reklama