Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Tak to byla slušná severská depka, ačkoliv to aspoň za mě ze začátku vypadalo, že se budu nudit. Z počátku to působilo celkem nezajímavě. Viděli jsem krátký příběh dvou kluků, co se starali o malé dítě, pak došlo k tragické události a najednou sledujeme fousatého pána, co má depky a kompenzuje si to pitím piva, zvedáním činek v posilovně a občasnou felací u sousedky. Pro mě to byla z počátku nudná postava a měl jsem trochu obavu, že celý film budu sledovat stereotypní a život této postavy (nebo nějaké další), která je z něčeho věčně podrážděná a nebudu vědět proč. Pak ale její příběh slušně vygraduje, v tom zajímavém se utne a rovnou se vrhne na vyprávění osudu druhého hlavního hrdiny, který má kluka na krku a zálibu v tvrdých drogách. Jeho dějová linka mi ale přišla daleko zajímavější, svižnější a zároveň i smutnější. Přeci jen když malý kluk najde svého tátu, jak věčně leží sjetý heroinem (nebo jinou drogou, v tomto směru nevím, nemám a nechci mít zkušenosti) na podlaze a nemají co do huby, není to veselý pohled. Celý film sledujeme větší a větší šeď a smutek, je nám postav líto a částečně s nimi soucítíme. A když se náhodou rozsvítí světlo na zamračené obloze, hned ho překryje ještě černější mrak. Takové to je, takový je někdy život a jak se říká, zoufalý lidé dělají zoufalé věci. Někdo může namítat, že tohle téma je ohrané, okoukané. Bezesporu je, ale to si film Submarino skvěle kompenzuje svou tíživou atmosférou a hereckými výkony dvou hlavních mužských postav a i toho menšího kluka. Postavy se chovají realisticky a i když udělají někdy nějakou blbost, kterou vy byste určitě neudělali, mají za tím nějaký cíl, nebo prahnutí po něčem. Vintengerg sice trochu opouští od stylu Dogma95, ale spíše jen po technické stránce (kamera, barvy, hudba...). Tématem a příběhem mu ale věrný zůstává, když tedy pominu fakt, že skáče v příběhu do minulosti a film se neodehrává v reálném čase. Není to podívaná pro každého, asi i pochopím opačné názory, že je to místy zdlouhavé a city jsou uměle vyvolány. Já jsem z toho ale takový pocit neměl a byl jsem spokojený 8/10 ()
Matka dvou předčasně dospělých chlapců by se nikdy neměla přihlašovat do českého fenoménu zvaného Prostřeno! Takový čurbes zkombinovaný s vyčpělým laciným chlastem evokuje leda slabou depresi ze strany diváka, na což Tomáš Vinterberg vsází všemi deseti. Matka vychlemstla vermuth a už si to štráduje kamsi pro dávku. Oba sourozenci se taktéž vydávají do ruchu velkoměsta - konkrétně do sámošky, kde čórujou sunar pro právě narozeného sourozence, jehož matka se raději vydala po "sněhové stezce". Nezbývá mi než smeknout nad někým, kdo v mrazu konzumuje gambáče (a je jedno jestli se jedná o dědky na fotbale či Nicka v Kodani). V závěru je možno vidět pár kilo koksu v kýblu na vytírání, meeting nemeeting v lochu či tumor na ruce (ten nechcete vidět!). Snímek lze přirovnat k flákotě hovězího - je to tuhý a syrový. 68% ()
Dalsi vyborne drama z nevysychajici severske studny. Velmi depresivni film, ktery me zaujal svou chladnou atmosferou, hereckymi vykony a osudem dvou bratru z kodanske periferie. Miluji filmy s minimem postav a zdanlive jednoduchym dejem a snad nikde na svete neplati tak jako ve Skandinavii, ono "vytriskani z minima maximum". Submarino me natolik zasahnul, ze si ani nejsem jisty, zda ho chci jeste nekdy videt. Vinterbergovi se po Rodinne oslave podaril natocit dalsi skvost. ()
Můj šestistý komentář a je k severskému dramatu a bylo to o fous na čtyři hvězdy, o což se zasloužil hlavně závěr filmu. Dva bratři, vyrůstající s alkoholickou matkou, jedno úmrtí malinkého chlapečka...a bez varování hup, minimálně o deset let v ději vpřed, bez všech známek změn. Jeden na ubytovně, druhý s malým synkem a rozjetý v drogách. Co všechno musí člověk prožít, aby si narovnal život, jaké oběti musí dát na oltář spravedlnosti a lásky. Syrové drama z podmračeného města, kde jediným světýlkem jsou rozzářené dětské oči, modré jako studánky. ()
Nádherně zobrazené zoufalství. Dánské sociální dno bez možnosti odrazu a každodenní souboj s vlastní existencí. Občasné hry na šťastnou budoucnost velmi rychle přerušuje potemnělý marasmus přítomnosti - není kam utéct. I přesto je zde možné spatřit záblesky něčeho pozitivního. Jsou to změny lidských hodnot a jejich naplnění v praxi. Ne vždy se to povede, ovšem základem všeho je samotná myšlenka - prvopočátek osobního zázraku. Dva vynikající prolínající se příběhy mají jedno společné, závěrečnou spadlou klec. Nastal čas na smíření, a to se vším, co přijde. Excelentní režie a perfektní hudební doprovod, který dokonale podporuje "těžkou" atmosféru. Toto jsou základy bezchybného způsobu vyprávění. Skandinávci tímto opět potvrzují své silné filmové kvality. (Challenge Tour 2015) ()
Reklama