Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
To, kde vyrastáte a kto vás vychováva, vytvorí hlavný smer vývoja vášho života. Pokiaľ nie ste veľmi silná osobnosť alebo nemáte to šťastie, že vám do života príde osoba, ktorá vám ukáže, že sa dá žiť aj inak, tak je vysoká pravdepodobnosť, že vaša dospelosť bude rovnako ničivá, bezútešná a tragická ako bolo aj vaše detstvo. Submarino sa odohráva v tej najväčšej dánskej špine, ktorá sa vám zaryje pod nechty a v hrdle sa vám vytvorí guča už od úvodnej scény. Je to typicky ukážkový, surový dánsky film. Doteraz je pre mňa veľkou záhadou, že práve krajina, ktorá podľa mnohých rebríčkov získala titul „najšťastnejšia krajina sveta“ točí tie najdepresívnejšie, najsurovejšie, ale zároveň najrealistickejšie a podľa mňa aj najdokonalejšie drámy na svete. ()
Severske socialni drama,ktere u vetsiny divaku vyvola-aspon myslim-ty spravne emoce.Je slusne depresivni,temny a udrzet se"nad vodou"jde u neho dost tezko.Slusny scenar,seversky drsna rezie a slusni herci.Pro me prilis depresivni,zadne,aspon male pozitivni momenty a postavy se obcas chovaji opravdu"divne".Za videni stoji,ale asi se k nemu hned tak nekdo nevrati.Dlouhi jsem se rozhodoval s hodnocenim,nakonec to ma za slusnych 65%. ()
Po Rodinné oslavě a Honu jsem měl od režiséra Vinterberga jen ta nejvyšší očekávání, což se trochu obrátilo proti mně, protože Submarino se s nimi nemůže porovnávat. To ale neznamená, že by šlo o špatný film, jen prostě není tak výborný. Pořád je to poctivé severské drama se vším, co byste od něho mohli čekat. Příběh 2 bratrů, na kterých se výrazně podepsalo smutné dětství (rámované navíc jedním velkým traumatem) mě bavil, i když se na první pohled může zdát trochu obyčejný. Jednoznačně staví hlavně na hereckých výkonech, proti kterým se nedá říct vůbec nic. Lehké ozvláštnění v podobě oddělení obou linií může někoho i trochu rušit, ale já s ním neměl problém. Zároveň Submarino patří k těm typům snímkům, u kterého má naprosto zásadní podíl na vytvoření atmosféry hudba, v tomto případě na to stačily 2 písničky (magický titulní motiv Fatherless Hill spolu s Hollow Talk, kterou má zas pod kůží každý fanoušek severského seriálového klenotu Most). Symbolický konec se mi také líbil, takže hodnotím solidními 4*. ()
Je to jako domino. Jedna kostka padá za druhou, stejně jako jedna životní rána následuje druhou. Nezastaví, nezpomalí, kostky pořád klesají k zemi. Tyhle filmy ze života jsou opravdové emoční ždímáky, ale pořád mají stejný psychologický vzorec. Nefunkční rodinu, nestabilní zázemí, naprosto devastující podmínky (v podstatě vůbec žádné) k vytvoření cesty pro dítěte budoucím životem. Submarino nám všechny tyhle prvky zdatně prezentuje a společně s velmi dobrým soundtrackem nás na bezmála dvě hodiny zatáhne do zpackaného života dvou bratrů. ()
Dva bratři, dva posrané životy. "Submarino" je klasická post-dogma s dlouhým chuťovým ocasem. Vinterberg se sice několikrát nebezpečně otřel o emocionální vydírání a vytlačování slziček, ale nakonec vše ustál díky solidnímu scénáři, perfektní technické realizaci a přesvědčivým hereckým výkonům. Perfektní harmonie mezi hollywoodskými klišé a severskou drsností. ()
Reklama