Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Můj šestistý komentář a je k severskému dramatu a bylo to o fous na čtyři hvězdy, o což se zasloužil hlavně závěr filmu. Dva bratři, vyrůstající s alkoholickou matkou, jedno úmrtí malinkého chlapečka...a bez varování hup, minimálně o deset let v ději vpřed, bez všech známek změn. Jeden na ubytovně, druhý s malým synkem a rozjetý v drogách. Co všechno musí člověk prožít, aby si narovnal život, jaké oběti musí dát na oltář spravedlnosti a lásky. Syrové drama z podmračeného města, kde jediným světýlkem jsou rozzářené dětské oči, modré jako studánky. ()
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. ()
Deprese. Prázdnota. Sklíčenost.. Dánské drama o dvou bratrech, kteří jsou traumatem z dětství poznamenaní na celý život. Nebylo mi jich líto, protože je sice pravda, že minulost se na člověku podepíše, ale to není žádná omluva. První polovina dost nuda, druhá už o něco lepší - nejlepší je na tom ale ten mrazivý, beznadějný konec. Přesto bych od severského dramatu čekala víc, než jen melancholii čišící z obrazovky. ()
Čtyři hvězdičky s přimhouřenýma očima. Mhouřím hlavně kvůli citově vyděračské hudbě (převážně v druhé půlce filmu), která nejenže nebyla dobrá, ale kdyby jen to, zbytečně tlačila na pilu emocí, byla tam prostě navíc a mě osobně strašně rušila. Mám co dělat, abych to teď, jak to píšu, nezměnila na tři. Tady je vidět, že míň je někdy víc. ()
Matka dvou předčasně dospělých chlapců by se nikdy neměla přihlašovat do českého fenoménu zvaného Prostřeno! Takový čurbes zkombinovaný s vyčpělým laciným chlastem evokuje leda slabou depresi ze strany diváka, na což Tomáš Vinterberg vsází všemi deseti. Matka vychlemstla vermuth a už si to štráduje kamsi pro dávku. Oba sourozenci se taktéž vydávají do ruchu velkoměsta - konkrétně do sámošky, kde čórujou sunar pro právě narozeného sourozence, jehož matka se raději vydala po "sněhové stezce". Nezbývá mi než smeknout nad někým, kdo v mrazu konzumuje gambáče (a je jedno jestli se jedná o dědky na fotbale či Nicka v Kodani). V závěru je možno vidět pár kilo koksu v kýblu na vytírání, meeting nemeeting v lochu či tumor na ruce (ten nechcete vidět!). Snímek lze přirovnat k flákotě hovězího - je to tuhý a syrový. 68% ()
Reklama