Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Tak ako ma Vynterbergov Festen nechal absolutne chladnym a vobec som sa nestoitoznil s pritomnymi uzivatelmi, ktori Festen vynasali do nebeskych vysin, musim uznat, ze ten reziser proste vie tocit. Pribeh 2. bratov, ktorych spajaju tragicke udalosti v zivote ma hodne do seba, + vyborne su vykreslene dansko - svedske realie. Atmosfera je taziva a posobiva a herci sa do toho dobre opreli. Sympaticka tazko depresivna severska socialna drama : 85 % ()
Severske socialni drama,ktere u vetsiny divaku vyvola-aspon myslim-ty spravne emoce.Je slusne depresivni,temny a udrzet se"nad vodou"jde u neho dost tezko.Slusny scenar,seversky drsna rezie a slusni herci.Pro me prilis depresivni,zadne,aspon male pozitivni momenty a postavy se obcas chovaji opravdu"divne".Za videni stoji,ale asi se k nemu hned tak nekdo nevrati.Dlouhi jsem se rozhodoval s hodnocenim,nakonec to ma za slusnych 65%. ()
Matka dvou předčasně dospělých chlapců by se nikdy neměla přihlašovat do českého fenoménu zvaného Prostřeno! Takový čurbes zkombinovaný s vyčpělým laciným chlastem evokuje leda slabou depresi ze strany diváka, na což Tomáš Vinterberg vsází všemi deseti. Matka vychlemstla vermuth a už si to štráduje kamsi pro dávku. Oba sourozenci se taktéž vydávají do ruchu velkoměsta - konkrétně do sámošky, kde čórujou sunar pro právě narozeného sourozence, jehož matka se raději vydala po "sněhové stezce". Nezbývá mi než smeknout nad někým, kdo v mrazu konzumuje gambáče (a je jedno jestli se jedná o dědky na fotbale či Nicka v Kodani). V závěru je možno vidět pár kilo koksu v kýblu na vytírání, meeting nemeeting v lochu či tumor na ruce (ten nechcete vidět!). Snímek lze přirovnat k flákotě hovězího - je to tuhý a syrový. 68% ()
Proč se vlastně rádi díváme na depresivní filmy? Jestli ono to nebude ze stejného důvodu, proč nepohrdneme ani kvalitní komedií: obojí nám totiž zlepšuje náladu. Jasně, každý ze žánrů sice úplně jiným způsobem, ale výsledný efekt je naprosto stejný. Tuhle depkoidní severskou smršť nejspíš jen tak někdo nedokouká, ale když už jo, ten pocit je k nezaplacení. Mám se dobře. ()
Nemôžem uveriť tomu, čo som práve videl. Ide o vrcholne krutú, ťaživú a depresívnu bombu! Chápem pomerne nízke hodnotenie, toľkú dávku depresie a sociálnej bezútešnosti nedokáže stráviť každý, film už prekročil isté hranice únosnosti a tak sa to môže odzrkadliť aj na nižšom hodnotení. Akoby sa človek filmu podvedome bránil, zároveň nie je jedno v akom duševnom rozpoložení sa snímok pozerá. Čakal som pecku, Vinterberg – majster severskej drámy, nikdy nesklame, ale niečo tak šokujúce a strhujúce som nečakal ani v tom najbláznivejšom sne. Neverím, že Submarino nechá niekoho chladným (pokiaľ nejde o človeka empaticky nulového). Je ikonou všetkého, čo v drámach hľadám, hlavne v tej severskej. Už prvé minúty ma svojou úzkosťou a bezútešnosťou priklincovali na stoličku, ihneď sa dostavil taký pretlak emócií, ktorý ma totálne ochromil a až do konca nepustil. Pri výborných drámach príde obyčajne až pri konci, tu som však nemal žiadnu šancu, prišlo to hneď a veľmi tvrdo. Studený, typicky severský filter farieb všetko ešte znásobuje. Vinterbergova krutá, depresívna ruka prešla mojim telom ako nôž maslom, chytila srdce a celý čas ním kmásala aby ho potom na konci odhodila ako handrovú bábiku. Na konci nezostane nič, len veľký smútok a ťaživá úzkosť. Jedno viem iste, po veľmi dlhom čase bol v mojom pomyselnom rebríčku najlepších drám z trónu zosadený Requiem za sen (2000) a nahradený týmto severským klenotom. Bude veľmi ťažké nájsť niečo, čo sa tomuto aspoň trocha priblíži. Na záver snáď len toľko, nezostáva nič iné iba vstať, v duchu zatlieskať a pokúsiť sa ten smútok predýchať. Film nie je pre každého, citlivejším povahám to zošrotuje vnútro ako malinu. BRAVOOOO, pán Vinterberg, ste kráľ! ()
Reklama