No Distance Left to Run

Lepší hudobný dokument som nevidel. Ani Meeting people is easy sa nechytá. Tento je nádherný. Mladí rebeli vyrástli, a ide im už iba o priateľov, od ktorých ich sláva oddelila, a o to, aby spolu hrali hudbu. Všetko so skvelou hudbou, krásnou kamerou, skvelými viac menej už historickými zábermi a fotkami, a otvorenými komentármi. Fanúšikovi vyjde slza. (12.10.2013)

Z války mezi Blur a Oasis pro mě byli první jmenovaní vždy vítězové a to z mnoha důvodů, mezi které patří hejskovství, humor, upřímnost a hlavně skvělá hudba, ze které bych vypíchl album Parklife, jež je skutečnou učebnicí moderního britpopu. Dokument samotný je skvělým obrazem tvorby kapely a má spád, napětí, humor a ke konci i dramatické okamžiky. (23.11.2014)

Aha, tak až tu som sa dočítal, že koncert, ktorý som videl je len druhá časť DVD. Tak hodnotím len ten. Nemyslím si, že mám nejaký hudobný hluk, ale koncert mi prišiel po zvukovej stránke na súčasné možnosti veľmi slabý. Či už čo sa týka jeho záznamu, ale aj prevedenia. Spevákovi nič nie je rozumieť a spieva veľmi falošne. Na moje prekvapenie som spoznal 4 pesničky, čo som si po intre nemyslel, že od tejto kapely vôbec niečo poznám. Každopádne aj tie 4 boli dosť namáhavé zistiť. Toto nebolo pre mňa. (19.09.2013)

[Hodnotím pouze dokument] No Distance Left to Run se s klidným svědomím může zařadit po bok hudebně dokumentárních královiců o Metallice či Foo Fighters. Je to asi těmi skromnějšími Brity na plátně, proto všechny rozhovory působí autenticky a pravdivě. Navíc vizuální stránka doprovázející talking-heads je znamenitá. Znamenitá. 75 % (07.10.2012)

Jako když po dlouhé době najdete ztraceného přítele a on vám povídá, co všechno za tu dobu dělal a připomene, co jste spolu prožili. Takže se vám znovu vybaví jak tenkrát vypadal, co dělal, jak se choval a společné zážitky - vyrůstali jste spolu, držel vás nad vodou,... Blur je moje srdcovka a já jsem byla naměkko. (12.03.2010)