Neděle ve všední den

Jiná doba, jiná tvorba. V době vzniku mohlo jít v rámci maďarského i československého filmu o velmi svěží koprodukční záležitost, naopak dneska by už podobný námět o prvním zájezdu mladé klavíristky do zahraničí určitě nestačil ani na kratší televizní film. Podle mě tento romantický filmový výlet s Janou Brejchovou v Budapešti zestárl úplně stejně jako ten s Audrey Hepburn v Římě. Ale pokud zrovna máte náladu na obyčejný film pro pamětníky, sice bez jakéhokoliv napětí a taky minimem humoru, ale s příjemnou atmosférou starých časů, dívá se na to určitě i hezky. Jelikož se Neděle ve všední den hodně točila kolem hudby, nakonec mě dokázala celkem bavit... na jedno zhlédnutí určitě ano. Vidět Jaroslava Marvana v roli operního pěvce i mile překvapilo. 60% (19.12.2020)

Hééér Gott, to byl zase hluboký kulturní zážitek. Zvláště maďarské dialogy byly na vysoké úrovni, a asi proto k nim autoři tohoto paskvilu ani nedali titulky. Děj filmu je pitomější než on sám. Pokud někomu měl zkazit zájem o vážnou hudbu, bezpečně to dokázal. Prostě, maďarsky řečeno, az egész film szar volt, és nagyon unalmas volt. Klidně bych řek, že se nehodí ani jako kulisa ke kydání chlévské mrvy. A proto jej také tak nějak hodnotím. Mimochodem, těžce pracující klavírista má něco s nohou a kvůli tomu nemůže hrát na klavír?? Ech, těžká dřina no. (05.12.2017)

Zajímavý koprodukční projekt s maďarským scénářem i režií, ale rovnocenným československým hereckým obsazením, i když v tomto směru hraje prim především krásná Jana Brejchová, která zde vypadá jako skutečná mezinárodní filmová "star" a přitom i skvěle hraje.  Nenápadně, i když poněkud zdlouhavě, se schyluje k předpokládanému vztahovému dramatu, které dřív, než stačí napáchat nenapravitelné škody ve dvou manželstvích, skončí zavčasu drobnou katarzí, která oba manželské svazky naopak posílí. Ve své době nejspíš žádoucí pozitivní vyznění filmu, ale žádná ideologie z toho naštěstí prvoplánově nevyčnívá.  Docela příjemný filmový zážitek a kupodivu dostatečně srozumitelný i bez znalosti maďarštiny, které je v dialozích požehnaně. Znám sice i pár maďarských peprných nadávek, ale tady se žádná nevyskytla, zato jsem zachytil v jednom z klíčových okamžiků omluvné "szeretlek" (tj. miluji tě), což mě jen utvrdilo v tom, že jsem i tak tomu nejdůležitějšímu opravdu porozuměl. Snímek, na který se dá koukat i dnes, možná i s určitou nostalgií, protože dnešní doba je už někde úplně jinde.... (15.12.2023)

Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně… (16.10.2021)

Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. (04.07.2021)