Režie:
Guy RitchieKamera:
Philippe RousselotHudba:
Hans ZimmerHrají:
Robert Downey Jr., Jude Law, Noomi Rapace, Jared Harris, Eddie Marsan, Kelly Reilly, Stephen Fry, Rachel McAdams, Paul Anderson, Thierry Neuvic (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Dosud se všichni domnívali, že genialita Sherlocka Holmese je jednoduše nepřekonatelná. Nyní se ale objevil nový nadaný kriminalistický mozek. Je jím profesor Moriarty, který dokáže z hlediska intelektu Holmese dostihnou. N=avíc má absolutní cit pro špatnost a ztrátu svědomí. To jsou vlastnosti, které by mohly slavného detektiva porazit. Brzy je nalezen mrtev korunní princ Rakouska a zdá se, že spáchal sebevraždu. Sherlock ale nabude podezření, že se jednalo o vraždu spojenou s mnohem zlověstnější záhadou zkonstruovanou právě Moriartym. Stopa vede do podzemního pánského klubu, v němž Holmes zapíjel svobodu s doktorem Watsonem. Zde se Holmes seznámil s cikánskou kartářkou, která může odhalit mnohem víc, než je ochotná prozradit. (TV Nova)
(více)Videa (5)
Recenze (1 604)
Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. ()
UNLOCK SHERLOCK:) Ritchie se vydal do dadaistické cestě tisíce a jedné akční scény. Sherlock zapomíná pátrat a vyšetřovat, ba dokonce hrát na housle a nořit se do drogového opojení. Šachová partie Holmes versus profesor Moriarty se odehrává na šachovnici kanónů a bodyčeků, spíše než o souboj neuronových závitů vidíme duel akčních zákrut, které obstarávají jimi postrkované figurky. Holmesovské propriety visí ve skříni a na Sherlocka zbyla role choreografa akčních scén, zatímco na plátně defiluje jedna zpomalovačka za druhou. Jakoby Holmese nepsal Arthur Conan Doyle, ale Barbar Conan. Situaci zachraňuje buddy chemie Jude Law- Robert Downey, mezi kterými to jiskří tak, až plátno doutná. Ženy jsou tu zbytečné. Ale důstojná zápletka by asi ničemu neuškodila, n´est cest pas? 70% ()
Sherlockova hra stínů ve mě evokuje pocit, že Guy Ritchie se definitivně zaprodal zábavnímu průmyslu, nedočkáme se nápaditého scénáře, absurdního humoru ve znatelném množství, ani jiskřivé, vtahující zápletky. Děj se snaží působit megalomansky, jenže není schopen vzbudit patřičný divácký zájem - Moriarty je nevýrazná karikatura a jeho ďábelský plán je pro nás vzdálený a neosobitý. Film je spíše sled poměrně dynamických a dobře natočených scén, ve kterých se za každé situace snaží bavit Robert Downey. Jako povrchní, odpočinková zábava to stačí, občas uvidíme pěkné zpomalovačky, efektní bitky a do toho nějakou geniálně promyšlenou vychytávku. Ano, takový film nenudí, ale jméno Sherlocka Holmese si zasloužilo víc. 6/10 ()
Pistole nabité, mozky v plné polní, dedukce rozvibrovaná na maximum. Když Holmesovy myšlenkově-zápasnické kejkle dobývaly kina poprvé, nadšeně jsem hltal každý Ritchieho nápad a když Robert Downey s jiskrou v očích odkrývá pavučinu intrik podruhé, tleskám znovu. Moriarty je totiž dokonalou nemesis, která může zahrozit z nejvšednější situace a v takových chvílích jeden potřebuje nejen věrného parťáka, ale třeba i exhibicionisticky naladěného bratra s rozklepaným personálem. Tenhle efektní akční přístup mi zkrátka k vadnoucí viktoriánské éře sedí a celý tvůrčí tým se mnou bez problémů mává skrz emoce i lokace. Prosím trilogii, milý Watsone. ()
Galerie (102)
Zajímavosti (54)
- Při Holmesově (Robert Downey Jr.) pohřbu používá Watson (Jude Law) téměř stejná slova jako v Doylově povídce "Poslední případ" z knihy "Vzpomínky na Sherlocka Holmese". (Wolftalon)
- Profesor Moriarty (Jared Harris) sa objavil aj vo filme Liga výnimočných (2003), kde sa hovorí o pánovi M (Richard Roxburgh), ktorého neskôr prezývajú profesor Moriarty. (Armageddon)
- Scéna na burze, kdy Sherlock Holmes (Robert Downey Jr.) upozorňuje, že hoří, odkazuje na Doylovu povídku „Skandál v Čechách“, kde je stejná věta součástí plánu, jak zjistit, kde v domě má Irena Adler (Rachel McAdams) schovaný dopis, klíčový ke svatbě českého šlechtice. (Lendos)
Vadí divákům spíš složitý scénáře, nebo jednoduchý scénáře? Kdejaký snob nejspíš odpoví, že složitý, a proto musí být každý scénář jednoduchý. Tenhle názor je oblíbený hlavně mezi těmi, podle nichž nejsou mainstreamový filmy zrovna dvakrát chytrý, nicméně podle mého je problémem spíše jednoduchý, prostý a monotónní scénář než informacemi, jmény, čísly a vztahy nabitý děj, v němž se sice nikdo moc neorientuje a máločemu rozumí, ale alespoň to rychle odsýpá. Sem patří i druhý Sherlock Holmes, kterýho bych rozhodně nepodceňoval, dokonce mám takový až konspirační podezření, že nikdo na světě vlastně přesně nechápe, co která postava sleduje a jaké jsou vztahy mezi důsledky a příčinami jednotlivých scén, k čemuž ovšem přispívá i to, že scénář čerpá částečně z logických dedukcí Sherlocka a částečně z nelogických zásahů shůry. Každopádně na nějaký globální úrovni je druhý Sherlock Holmes možná přiblblá bondovská tour po starým kontinentu, nicméně v detailech a jednotlivých dialozích to je neskutečně složitý, zamotaný a promakaný dílo. Takový jsou ale všechny filmy Ritchieho. ____ V sequelech musí být údajně všeho víc (akce a triků a kdečeho), a jelikož je „všeho víc“ de facto totéž co iracionální bordel, hrozilo, že druhý Sherlock Holmes provede totéž, co Doyle na začátku 20. století, který se tehdá kvůli náhlé a nečekané smrti několika blízkých odvrátil od chladně racionální Holmesovy logiky k okultním příběhům profesora Challengera a sám prováděl spiritualistické seance. Něco takovýho je ale doma spíš v romantických a hororových příbězích, nikoliv u Sherlocka pověstného svým metodickým a logickým uvažováním. Naštěstí se tak nestalo a druhý Sherlock žádné známky mysticismu nejeví. Odsud je i zřejmé, proč jsou výtky vůči slabšímu záporákovi, profesoru Moriarty, trochu nespravedlivý - detektivnímu dílu nikdy nejde o vylíčení vraždy a psychologii zločince, nýbrž o detekci a práci vyšetřovatelů. ____ Druhý Sherlock je tedy pořád hodně logický dílo, a jestli je nějaký obor blízký logice, chcete-li matematice, pak to je hudba (není náhodou, že náš nejvýznamnější post-analytický logik Jiří Raclavský zároveň skládá), která tu hraje velevýznamnou roli. Druhý Sherlock Holmes je vlastně hudební film, jelikož s každou lokací je spojena nějaká hudební forma či nástroj: v Londýně to jsou dudy, ve Francii Don Giovanni, v Německu Schubert a ve Švýcarsku Straussův valčík (byť dudy patří spíš do Skotska, Don Giovanni do Vídně nebo k nám do Prahy, Schubert byl Rakušák a valčík nemá v zemi kravských zvonců co pohledávat). Ono Zimmer má takový renomé, že se jím využívané signifikantní nástroje často objeví přímo ve filmu, třeba obří varhany Davyho Jonese ve třetích Pirátech nebo elektrická kytara v Rangovi, ale tenhle film udělal podle všeho ještě o krok dále, protože tu hudbu zapojuje dost razantně přímo do děje. A co říct k těm slovenským Romům, který Zimmer do projektu zapojil? Asi to, že v tom následuje krédo Zdeňka Pohlreicha, který taky propaguje vaření z lokálních surovin namísto globální mcluhanovské vesnice. () (méně) (více)