Režie:
Milan VošmikScénář:
Ota HofmanKamera:
Jan NovákHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Malaska, Zdeněk Deyl, Ivana Fišerová, Dadulka Šimková, Věra Machoňová, Josef Roubíček, Hana Pořízková, Eva Nedvědová, Vladimír Horka, Liliana Martoni (více)Obsahy(1)
Začínají prázdniny a pražské děti odjíždějí na venkov. Frantík naopak přijede do Prahy ke svému dědečkovi Fialovi, který býval řidičem tramvaje. V dědově domě potká Frantík zlobivého Pepíka. Ten se vysmívá venkovskému návštěvníkovi. Pak ho však odvede do vozovny, kde je odstavená dědova tramvaj zvaná Terezka, teď už rozbitá a oprýskaná. Pepík Frantíkovi uteče a ten se ve vozovně sám bojí, zdá se mu, že tramvaje ožily. U dědy si Frantík vyprosí peníze na barvičky, aby mohl smutnou Terezku pomalovat, a zachránit ji tak před odvezením do šrotu. Barvičky nestačí, ale děti z okolí mu dají další barvy a brzy je Terezka pestře pomalovaná. Za odměnu pak vozí Frantíka a jeho kamarády ulicemi. Děti musejí starou tramvaj schovat před dospělými a Velký tramvajový revizor dědu obžaluje z její ztráty. Děti z celé Prahy začnou sbírat staré železo, aby mohla být Terezka ze sběru vykoupena. Akce se podaří, stará tramvaj je opravena a natřena modrou a zlatou barvou a nakonec vozí po Praze děti z mateřských škol. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Ač se snímku nevyhýbá určitá naivita a atmosféra je jak vystřižená z padesátých let, v rámci svého žánru jde o nadprůměr. M. Vošmik opět dokazuje svou mistrovskou práci s dětmi a navíc si krásně pohrává s fantazijní realitou. Ministerstvo tramvají a celkově tramvajářský soud je výborný. Boj o Terezku začíná. ()
Bylo moc milé vidět, jak chlapečkovi tramvaj přirostla k srdci ikdyž to ona sama bohužel vědět nemohla. A načančal ji moc pěkně a získala i od jiných dětí velkou pozornost které nakonec zabránily tomu aby neskončila špatně. A ještě se mi moc líbilo že jsem si tady mohla vychutnat to krásné slovo TRAMVAJ. Ono se totiž bohužel v našem kraji říká tomuto dopravnímu prostředků šalina což zní přímo otřesně. ()
Doslova zapomenutý film, který v dnešní době televize vůbec nevysílají. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (stará Praha, staré pražské nádraží, stará tramvaje s průvodčím) nemá co dát. Středem filmu jsou dva šišlaví, tak sedmiletí kluci, kteří najdou zálibu ve starých tramvají, konkrétně jedné. Nakonec se o tu jednu tramvaj Terezku postará samotný Frantík, protože Pepík mu prostě utekl... Roku 1961 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [361. hodnocení, 21. komentář, 68%] ()
Rád bych napsal že Milan Vošmik natočil skvělý rodinný film. Ale stejně jako u Honzíkovy cesty jsem měl pocit, že je určený jen pro děti do deseti let věku. Starším divákům nenabídne o moc víc než krásné a vzácné záběry na historické tramvaje, pohled na Pražské ulice šedesátých let a skvělý nápad tramvajového soudu. Scénář je poplatný době a režisérova typická poetika je rozředěná budovatelským tématem a apelem na sběr starého železa. Nabourává to jak dojem pohádky, tak bezstarostnosti letních prázdnin. Tenhle snímek bohužel strašlivě zestárl. ()
Měl jsem rád knihu s Mihulkovými kresbami... Na film dělali konkurz Rudolf Hrušínský i se svým synem Janem Hrušínským na hlavní role. Jeho tatínek neuspěl, roli básníka hrál Josef Kemr a na Jeho syna zbyla místo hlavní role Franty, malá rolička kde se dokonce představuje svým jménem a říká: "Já jsem Honza Hrušínský". Jednalo se o jeho první filmovou zkušenost. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (6)
- Když na začátku vystupuje básník (Josef Kemr) ve Vršovicích, ve skutečnosti stojí na otočce tramvají v Braníku. Přímo za ním jsou tzv. stříšky, unikátní nástupiště, které bylo tenkrát zbrusu nové. (Stejšn)
- Na film dělali konkurz Rudolf Hrušínský i se svým synem Janem Hrušínským na hlavní role. Rudolf neuspěl, roli básníka hrál Josef Kemr, a na Jana zbyla místo hlavní role Franty malá rolička, kde se dokonce představuje svým jménem a říká: „Já jsem Honza Hrušínský.“ Jednalo se o jeho první filmovou zkušenost. (sator)
- Ve filmu je možné vidět některá pražská místa, která se od té doby změnila k nepoznání. Např. Václavské náměstí bez magistrály nebo Národní divadlo ještě bez obří budovy Nové scény. (Stejšn)
Reklama