V prachu hvězd

Jako dítě jsem byl na filmu v kině, byl jsem tedy zvědav, jak mne znovu osloví po dlouhé době. Připomíná snímky 60. let a italskou dobovou produkci sci-fi. Překvapily mě barevnost, psychedelické pojetí hraničící místy až s podobností revuálního Ein Kessel Buntes a dostačující speciální efekty, které by ale Češi udělali mnohonásobně lepší. Jako dítě jsem ale nejspíš nevnímal, že hlavním motivem je zotročená planeta, která může být podobenstvím jak na dravý kapitalismus, tak na tvrdý socialismus. A jedna z hlavních myšlenek - zbraně k tomu, aby se lidé osvobodili, nestačí. Protože jsem v té době sledoval StarTrek, tak po stránce speciálních efektů jsem nejspíš nadšen nebyl (to i Ikárie XB1 byla proti tomu skvost), ovšem nahaté scény v kině (byť ne zcela naplno) byly předmětem diskusí s kamarády. Solidní výprava, pěkné kostýmy a nakonec i hudba, která mi zkraje nesedla, se k filmu hodila. O J. Brejchové nemá cenu psát, v té době byla již evropskou hvězdou. Hodnocení ponechávám, zcela špatný snímek to není. Současného diváka však zřejmě nezaujme. (29.09.2021)

Sci-fi za Železnou oponou holt bylo dost vzdálené tomu západnímu "bohatému", ale na příkladu Ikarie XB 1 je jasně znát, že když "se chtělo", tak to šlo. Proto žádný argument na obranu východních Němců neobstojí, V prachu hvězd má asi z 25 % potenciál stát se napínavým filmem (např. ta část, kdy Suko v průzkumném modulu opouští loď a objevuje pravdu o Temanech a Tuřanech (pro Brňáky obzvlášť pikantní národ). Jenomže pak tam vtrhne balet berlínské televize a další komedianti z televarieté a bůhví proč se tu zdrží. Všechna ta hudba, světla a vlnění je akorát pro kočku, a to ještě musí umět němčinu, No a motivaci některých postav už promluvil kolega AGAMENON. (25.11.2012)

Naivistická sci-fi, která vypadá spíš jako německé soft porno, psychedelický trance a od zhruba 45. minuty jako něco od Lynche - hlavy, využití červené. A tak nějak mám pocit, odkud se vzalo používání slova „ťamani“. Příběh je skutečně neskutečně pitomý, triky mizerné a postavy se chovají jako idioti („jé, oni za námi přijeli, šup, jedeme všichni s nimi, i když jsme tady na této planetě nikdy nebyli a ty lidi neznáme“). Ale ve své naivitě to má určité kouzlo, některé záběry kamery jsou velmi zajímavé (schody do dolů), holky se docela obnažují a dokonce i Brejchová ukáže odhalené nohy a žluté kalhotky, takže podívat se na to dá a nějak to kupodivu funguje. Jen tn konec jsem nepobral, přišlo mi, že chybí nějaké scény, navíc konečné řešení je pro mne oříškem doteď. (07.12.2018)

Strašně naivní sci-fi s hloupým příběhem a hloupým chováním postav, která mě nudila a zaujala minimálně. Těžko říct, jestli by tu potenciál vůbec byl, ale i tak se to přece dalo natočit poutavěji a určitě to i šlo udělat líp. Nebo aspoň napsat scénář tak, aby nepůsobil hloupě. A úplně mi tam neseděly ty halucinogenní scény jakýchsi tanců, při nich jsem měl pocit, že koukám na úplně jiný film... Ale popravdě mě to občas zaujmout dokázalo a přijde mi to i lepší než Mlčící hvězda. I tak mé hodnocení V prachu hvězd bude úplně stejné, jako u Mlčící hvězdy - jen tohle u mě bude mít takové miniaturní plus k dobru. 2* (21.12.2020)

Byla to odvážná alegorie o návštěvě zpoza železné opony? Nebo levičácká agitka o Velké říjnové Temské revoluci? Kdo ví. Každopádně je to svým způsobem až bizarní, a dnes především nechtěně komická sci-fi s papundeklovými kulisami, hloupoučkým scénářem, hostujícím tanečním souborem Ein Kessel Buntes, který se vnutí do každé druhé scény, a navrch s prkennými hereckými kreacemi, které nezachrání ani stínový striptýzový taneček. Ovšem, pokud si pamatuju, jako malý kluk jsem to žral. (12.03.2017)