Bal
Bal - Honig
Miel
Honey
Med
Režie:
Semih KaplanoğluKamera:
Baris ÖzbiçerHrají:
Erdal Beşikçioğlu, Bora Altaş, Alev Uçarer, Tülin Özen, Daniela Valentine, Kamil Yılmaz, Erhan Keskin, Hasan Özgen, Özkan AkcayObsahy(1)
Šestiletý chlapec Yusuf je jedináček. Se svými rodiči žije uprostřed lesů v hornaté krajině severovýchodního Turecka. Chlapec téměř nemluví a je citově vázán ke svému otci, kterého provází při jeho cestách po lesích. Otec je včelař a své úly dává vysoko do korun stromů. Yusuf s otcem sdílí jeho intimní vztah k přírodě, učí se od něj rozeznávat květiny a pomáhá mu při práci se včelami. Ve škole je Yusuf outsiderem, a i když stále touží po pochvale od svého učitele, nedaří se mu ji získat. Třetí díl slavné trilogie o životě básníka Yusufa nás zavádí do jeho dětství. Režisér věnuje pozornost těsnému sepětí člověka s přírodou i vnitřnímu vývoji malého hrdiny. Díky vynikající kameře a výjimečnému výkonu sedmiletého Bory Altaşe dosahuje snímek natočený v pomalém rytmu až meditativní atmosféry. Síla filmu je podpořena i absencí hudby, jež dává prostor zvukům panenské přírody. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Zlatým medvědem ověnčený výstup do drsných hor, v nichž prožívá své dětství uzavřený chlapec Yusuf, hypnotizuje svou pomalostí, básnickými kompozicemi i nádherně sytou ztišenými emocemi postav. Semih Kaplanoglu pomalu odříkává svou lyrickou báseň o mlčenlivé lásce a bolestné nesmělosti, kamera Barise Ozbicera kouzlí nádherné obrazy a „Med“ odtikává svůj čas ve zcela jiném tempu, než je v dnešní kinematografii zvykem. Hořkosladké strnutí v překrásné filmové poezii a další z vrcholů letošních Varů. [MFF KV 2010] ()
Co na to říct. Pro mě nejhorší film festivalu, který jsem vybral na základě ocenění a hodnocení na IMDB. Začátek byl sice slibný a nebyla to úplná nic neříkající blbost, ale za medvěda to fakt nestálo. Jako většina tureckých filmů, mě však i tento spíše zklamal a začínám mít pocit, že když tureckou kinematografii do budoucna budu prostě ignorovat, o nic zásadního ani nepřijdu. (3/10) [MFFKV 2010] ()
Film, ktorý (paradoxne) najviac vyniká v scénach, ktoré sú absolútne tiché. V obrazoch, v náznakoch, v pohľadoch, v jednoduchosti elementárneho nádychu a výdychu. Spojenie autor-divák geniálne zafungovalo pri záverečnej scéne - zatvoril som oči a povedal si (ticho, najtichšie): "TERAZ" - a bol koniec. Prenádherný spirituálny zážitok. ()
Byl jsem omámen z překrásného prostředí, kde se celý děj odehrával. Podstatně méně jsem byl omámen z neuvěřitelně nudného děje. Prvních asi 40 minut uteče poměrně rychle, protože je prostředí nesmírně zajímavé. Zbytek filmu se ovšem vleče hlemýždím tempem. V podstatě nic zajímavého se neděje a snímek se vleče ke svému již v úvodu předesílanému konci. Mám ze snímku neblahý pocit, že si chtěl režisér spíše zahrát na umělce, než stvořit cokoli koukatelného. Když vytvořím snímek, kde se polovinu stopáže koktá a tu druhou se chodí z jednoho místa na druhé, tak to ještě automaticky neznamená, že jsem stvořil meditativní snímek s mimořádným myšlenkovým přesahem. Bezobsažná hra na umění maskovaná krásnou přírodou. Nic víc, bohužel. ()
Co si budeme povídat, tento film není pro každého, a přesto může zasáhnout měrou nebývalou každého, kdo se podvolí jeho tempu, celkovému charakteru, který lavíruje na hranici hraného a dokumentárního filmu, a přesto nelze mluvit o hraném dokumentu... Snad jsem se ještě u žádného filmu necítila tak útulně. Vizuálně i zvukově se jedná rozhodně o perlu, kterou naprosto podtrhuje civilní výkon všech účinkujících, u nichž člověk nemá vůbec pocit, že ve filmu účinkují. Oni v něm žijí... Film, který bych ani nenazvala filmem, nýbrž nádhernou a neopakovatelnou životní freskou... Rozhodně chci vidět i další dva filmy z celkové trilogie. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (5)
- Při práci s dětmi pro scény ve škole Semih Kaplanoğlu záměrně sesbíral děti, které se vzájemně neznaly, aby se během natáčení navzájem příliš nerozptylovaly. (M.Niccals)
- Přestože ve všech filmech trilogie Vejce (2007), Mléko (2008) a Med vystupuje hlavní hrdina Yusuf, nejedná se o tutéž postavu, ale o tři různé Yusufy, kteří jsou básníci. Nasvědčuje tomu fakt, že v každém filmu má Yusuf jiné příjmení. Režisér totiž neměl v úmyslu sledovat stále tutéž postavu, ale jeho záměrem spíše bylo zpracovat jakýsi jungovský archetyp básníka. (M.Niccals)
- Všechny filmy trilogie jsou natočeny na 35 mm film. Režisér pracoval s klasickým filmovým materiálem i na svých pozdějších filmech, nicméně postupně zanikající laboratoře schopné filmy vyvolat ho donutily přejít na práci s digitální technologií. Dle svých slov by na ni ale nikdy nepřešel, kdyby nemusel. (M.Niccals)
Reklama