Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Starý, bohatý, nerudný, svérázný a v mnohém nekompromisní muž umírá na nevyléčitelnou chorobu a ví o tom. Jeho rodina, to je nemilovaná, měšťanskými způsoby oplývající manželka, živočišná panská-milenka, přímočará, ale starcova oblíbená nemanželská dcera Šura a emočně strnulá, neupřímná dcera a její muž. Kromě milenky a Šury, které jediné mají starce rády, všichni čekají jen na dědictví, intrikují a pomlouvají. Ani Šura není žádné neviňátko, ale její bezprostřední a nezáludná povaha starce dokáže potěšit, narozdíl od nepřátelských příbuzných. Gorký tu zobrazil svět předrevolučního Ruska s důrazem na zachycení ruské povahy s jejími různorodými typy – měšťanskou paničkou, pokryteckou abatyší a popem, jurodivým léčitelem, a především nejednoznačným hrdinou, který svým robustním způsobem působí místy i sympaticky pro svou opravdovost... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (12)

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Protože napoprvé jsem ty kecy vydržel poslouchat jen celé půl hodiny, dal jsem tomu šanci podruhé. Tentokrát jsem to vydržel do konce a při vší úctě k mistrovi Štěpánkovi, ani on nezachránil tuto věc před nudou a utrpením. Hlavně že na malém kousku prostoru i času napráskal pan Čechov postav jak na orloji. Někdy jsem měl pocit, že poslouchám telenovelu. Nakonec jsem však přemluvil sám sebe a dávám těch uslintaných dvacet. Ale celá ta dvacítka patří jen panu Štěpánkovi. ()

Belsazar 

všechny recenze uživatele

Skvěle zahraná a duchaplná záležitost. Chtěl bych ocenit zejména výkon velmi sympatické nemanželské dcery Šury (Klára Jerneková) a starého - svým způsobem docela sympatického - pána (Zdeněk Štěpánek). A rozhodně si nemyslím, že hra nemůže "moderního" člověka obohatit. Lidé jsou stejní a tohle je dobrá ukázka, jak by rodinné vztahy vypadat neměly. / Bojí se umřít, to znamená, že dojista umře. Toho si všimni, tak to v životě chodí. / Prach! Ale řízu máš na sobě hedvábnou! / V Boha nevěř. Kde je Bůh? A dobří lidé také nejsou. Dobří lidé jsou vzácní jako falešné peníze. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Hra o umírání bohatého muže. Maxim Gorkij (1868 – 1936) rozprostřel před diváka pronikavou studii lidských charakterů, jakousi reflexi deformovaných a patologických vztahů (ne)jen v tehdejší společnosti. Tento vzácný televizní záznam, pořízený v předvečer Pražského jara, má mimo své neoddiskutovatelné hodnoty historické i jistý morální přesah, v němž se zračí nejdůležitější myšlenka hry, vyjádřená kdysi tak obratně de La Rochefoucauldem, a sice, že víc krutostí než zloba napáchá sobeckost. Rozklad rodinného prostředí v časech hroutící se monarchie, jsa v tomto případě symbolizován smečkou lstivých příbuzných, kteří jako supi číhají na smrt toho, kdo jimi z hloubi duše pohrdá, je obestřen tísnivou, strnulou atmosférou, v níž se jako přízraky zjevují jednotliví protagonisté. Této stylizaci ostatně odpovídají i herecké výkony, vynikající od prvního do posledního, od Kláry Jernekové, jejíž Šura je zosobněním nepoddajného mládí, divokého, drzého a přitom nězného, Vlasty Chramostové, Jiřiny Šejbalové a Olgy Scheinpflugové, jejichž portréty zralých žen lišících se svým společenským postavením i způsobem myšlení přesně vystihují povahu věcí, až po fascinujícího Štěpánka, který v umírajícím Bulyčovovi vyhmátl nešťastného člověka, jež uprostřed davu zůstává osamocen. Netřeba dodávat, že divák je poznenáhlu přistižen v oněmělém úžasu, jímž vyjadřuje obdiv i uznání všem, kteří se podíleli na vzniku tohoto výjimečného díla. ()

insurgentes 

všechny recenze uživatele

Yntelechtuální kosa csfd u mě zase jednou narazila na kámen. Jedná se sice o herecky brilantní a nervy drásající inscenaci, to ano, avšak námět a témata, která se tady řeší, jsou kompletně ze Starého světa a člověka ničím neobohatí. Starý paprika, který má na kahánku, začne všem šmejdům okolo (s nimiž ale předtím 30 let dobrovolně žil) najednou říkat pravdu do očí. Není v tom ale za nehet moudrosti. Je to zoufalé bití kolem sebe člověka, který se absolutně s ničím nesmířil, a tím méně se svou smrtí, a chybu vidí ve všech, jen ne u sebe (i když navenek proklamuje opak). Ve skutečnosti prostředí, které chudáka Jegora obklopuje, si sám vytvořil dílem tím, že si takové lidi do svého života přitáhl, a dílem proto, že jim ještě sám svou povahou aktivně pomáhal státi se většími zmrdy. Tento princip však není prohlédnut ani hlavní postavou, ani scénářem, a troufám si tvrdit, že ani panem Gorkým. Promiňte, ale za tohle opravdu nevidím jediný důvod tleskat. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Svět předrevolučního Ruska s důrazem na zachycení ruské povahy s jejími různorodými typy – měšťanskou paničkou, pokryteckou abatyší, popem, léčitelem, a dalšími hladovci po mamonu, Vše skvěle obsazeno režisérem Jaroslavem Dudkem, skvostně zahráno jedním mistrem vedle druhého. Ovšem přede všemi je výkon Zdeňka Štěpánka, který ztvárnil ne jednoznačného hrdinu, který svým robustním způsobem působí místy i sympaticky pro svou opravdovost. SKVĚLÉ ! ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama