Ironija suďby, ili S ljogkim parom!
The Irony of Fate, or Enjoy Your Bath!
Irónia osudu
Obsahy(2)
Tak ako každý rok, aj tentokrát sa Žeňa stretáva koncom roka v kúpeľoch so svojimi priateľmi, aby sa očistili od všetkého zlého a privítali nový rok s čistým štítom. Vypijú však trošku viac, ako by im prospelo a tak priatelia Moskovčana Žeňu omylom naložia na lietadlo do Leningradu. Ten, ešte stále nie celkom triezvy, vystúpi a nechá sa odviezť na svoju adresu. Iróniou osudu je aj v Leningrade ulica s rovnakým názvom a na nej stojí presne rovnaký dom. Jeho štandardizovaný kľúč pasuje do štandardizovaného zámku štandardizovaných dverí, za ktorými je byt, zariadený rovnakým nábytkom, ako ten Žeňov v Moskve. A ten byt patrí nádhernej žene... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". ()
nostalgické -3* kdysi jsem si tuto ruskou klasiku pustil ze zvědavosti, protože mě zajímalo jaký mají rusové nejoblíbenější novoroční film ... stejně jako u nás je "S tebou mě baví svět". Nemůžu říct, že to je špatný film a věřím, že je v Rusku populární. Docela jsem se chvilkami bavil i já, ale spíš poznáváním ruských reálií, než tím jejím humorem. Prostě nenáročný a oddechový snímek, u kterého neuškodí si dát pár skleniček vodek a přikusovat cibuli ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Barbaře to tam sluší, o tom žádná. Filmový nápad to taky není špatný, ale jinak je ten děj příliš kroucený ala "rozkaz zněl jasně - hrdina musí v bytě zůstat za jakoukoliv cenu!" Myslím že takto vlezlý návštěvník by za krátkou chvilku skončil na policejní stanici, nebo s vyraženými zuby před barákem. A ne v klidu a teple v cizím bytě s nebohou majitelkou :) Škoda, dost nevyužitý potenciál filmu z kterýho se rozhodně dalo vytřískat víc. Ale na takové to nenáročné pokoukání o Silvestru to jde. ()
Mezi Moskvou a Leningradem je jen jedna pořádná kalba v lázních, kde se pije vodka z půllitrů na pivo (pravda, to jsem ještě nikde neviděla) a pak se jede vyprovodit Pavel na letiště... Barbara Brylska je tu kouzelná, moc hezky se mi na ni dívalo. Celkově spokojenost, mám jen dvě malé připomínky, tou první je skutečnost, že tu není mužský v charismatické kvalitě A+ (jako je právě Barbara za něžné pohlaví) a tou druhou je délka filmu. ()
Áno, vôbec nie som prekvapený, že tento film je v Rusku vianočnou klasikou. Je to totiž rozprávka ako vyšitá. Moderná rozprávka z normalizačného Ruska, z ktorého si na naše prekvapenie dokáže Rjazanov robiť príjemnú. ironickú srandu. Len neviem, či sa jedná o kritiku týchto králikární, alebo o ich oslavu, keďže spoločná adresa v dvoch mestách sa nakoniec ukáže ako osudové šťastie :). Tie sídliská vyzerajú vskutku nevábne, kam sa hrabe Petržalka 80. rokov. Na druhú stranu o to viac vynikne tá osudovosť lásky v ich útrobách (interiéroch bytov). Maximálne nereálne, maximálne romantické, ale predsa len trochu dlhé a miestami monotónne, odohráva sa to totiž prevažne v jednom byte. Alebo dvoch, ale tie sú si maximálne podobné. Čo je ďalšou podarenou iróniou tohto filmu. Ten nakoniec viac osloví ľudí po tridsiatke, trpiacimi podobnými problémami, ako naši hrdinovia. ()
Zajímavosti (2)
- Naďu (Barbara Brylska), ktorá bola poľská herečka a neovládala ruštinu, nahovorila Alla Pugačovová, ktorá ale nebola ani uvedená v titulkoch aj napriek tomu, že vo filme navyše zazneli až 4 jej piesne. (Raccoon.city)
Reklama