Kosmos

Překonejte úvodní WTF pocit, nenechte se odradit iritujícím sountrackem. Obojí, tedy WTF i iritující, povětšinou diegetický zvuk, zůstane až do konce, ale s tím přichází i velmi zajímavý film, vizuálně vymakaný, dějově roztříštěný, v němž expresivní herectví hlavního hrdiny ostře kontrastuje s civilností ostatních postav, rozhodně ale film, který stojí za zhlédnutí. (29.01.2011)

Tenhle film bych promítnul všem místním rozumbradům, co po zhlédnutí "Turkish Star Wars" sepisují ignorantské a (proto) pohrdavé traktáty o úrovni turecké kinematografie, či dokonce celé kultury... ________ Kosmos se pomocí kompozičně vypjatých obrazů a výrazného zvukového designu snaží především o zachycení nálad a vytváří snový časoprostor, který se ze své podstaty vzpírá jednoznačným interpretacím. Erdem sám tvrdí, že snímek, v němž je symbolicky propojeno nebe se zemí a svět zvířat se světem lidí, je jeho osobní utopickou vizí ideálního člověka. Toho zde překvapivě reprezentuje osoba mužského pohlaví, ačkoli režisér v duchu vlastního přesvědčení o morální nadřazenosti žen, obvykle ukazuje mužské charaktery jako pokroucené a zkažené. Kosmos se natáčel v architektonicky nezaměnitelném městě Kars, ležícím u hranice s Arménií a zejména kvůli tomu se stal předmětem pokusů o politický výklad. Arménskou hranici totiž turecká vláda nechává v reakci na konflikt v Náhorním Karabachu uzavřenou již od roku 1993 a nevlídné přijetí přivandrovalého Battala filmovými starousedlíky se tak nabízí jako kritický odkaz na tureckou xenofobii. Ať už s takovým (dle mého redukcionistickým) pohledem souhlasíme nebo nikoli, zůstává faktem, že Kosmos shodou okolností zaznamenal úspěch právě v Arménii, kde získal hlavní cenu na festivalu v Jerevanu a cenu za nejlepší film si odnesl také z izraelské Haify – tedy z další země, s níž má Turecká republika momentálně komplikované vztahy. (20.01.2011)

Absolútna ezoterika a vrcholne magický film o týpkovi, ktorého osoba je zahalená rúškou mystérie a tajomna. A to všetko je navyše podfarbené zvláštnym soundtrackom a peknou kamerou. Dlho som nevidel tak namakaný film veru... Erdema a jeho kameramana si beriem cieľavedome na mušku! (19.11.2016)

Jak dokazuje řada příkladů, platí, že : 1) dobrý film se nemusí nutně opírat o příběh a 2) dobrý film se vlastně vždy opírá o příběh, jen to nemusí dávat nahlas najevo. Erdemova křížová cesta jednoho čistého blouda/divotvůrce/obětního beránka osamělým davem stejnorodých, sebestředných a našistických bližních je jako jinotaj snad až příliš přímočará a kromě toho je neúměrně dlouhá a citově přepjatá. Ten, kdo ocení bohaté tkanivo obrazů, zvuků a tónů, si ale na té cestě může přijít na své. (13.02.2019)

Do bohem opuštěné příhraniční oblasti, kde se zvolna rozpadají mezilidské vztahy znenadání vstupuje neočekávaný hrdina/antihrdina - človíček prapodivných kvalit. Nikdo neví odkud se vzal. Emotivně labilní postavička z jiného světa, která s sebou nese vytřeštěný pohled dítěte, naději a zkázu zároveň. Je to světec, dervíšský mnich, anděl či ďábel? Zachrání zdejší komunitu nebo ji naopak zcela rozvrátí? Originální podobenství o stavu světa a přístupu člověka ke svému okolí i nově příchozím, ale i k sobě samému. (30.10.2019)