Panství Downton

Celé tři série si drží Downton vysokou laťku, jediný problém mám s některými postavami, které už se naprosto vyčerpaly, ale scenáristé je prostě nedokážou opustit, a pokaždé, když se objeví na scéně, tak se modlím, aby zase rychle vypadly. Naštěstí jich je jen několik a je jim věnováno stále méně prostoru. Kde jsou sakra titulky k Vánočnímu speciálu? :) (08.01.2013)

Pilotní díl mě sice nadchl výpravou a nevšedním pohledem vyprávění z pozice služebnictva. Ale následující díly byly všemi intrikářskými pletichami a) mezi služebnictvem, b) mezi sestrami Crowleyových a c) mezi služebnictvem a hraběcí rodinkou tak nudně rozvleklé a předvídatelné, že průměrný pohled zachraňuje špetka anglického humoru - především ze strany matky vdovy. (16.02.2012)

Downton Abbey je malý seriálový klenot, který spíš než na kdovíjak originálním a strhujícím scénaři stojí na úžasné dobové atmosféře a skvělých hereckých výkonech protagonistů. Ti si hraní svých postav očividně užívají, ať už se jedná o hláškující skeptickou hraběnku vdovu (božská Maggie Smith, která je zřejmě největším tahákem seriálu, byť její role Violet je v podstatě poměrně malá), neustále zkoušenou a přehlíženou "ošklivou" prostřední sestru Edith (moje osobní favoritka Laura Carmichael), či věčně plánující duo intrikánů, chocholatou služebnou O'Brien (Siobhan Finneran) a teplého komorníka Thomase (Rob James-Collier). Ti i všichni další mají svoje malá osobní dramata, která s časem nabírají na inteznitě a pointách, proto nesouhlasím s všeobecně rozšířeným názorem, že první série je nejlepší a časem seriál upadá. První série jenom oťukává (pomalu (a že opravdu myslím POMALU) seznamuje díváky se všemi (mnoha) postavami, jejich významem pro děj a tak dále), proto se dá s trochou nadsázky říct, že teprve ve druhé řadě se začne něco dít. Tehdy už ale seriál opravdu baví se vším všudy a člověka pohltí. (07.07.2013)

Tak trochu Gosford Park, tak trochu V zámku a v podzámčí, tak trochu Austenová, tak trochu sestry Brontëové, tak trochu černobílé, tak trochu Alexander Hemala a tak trochu hodně sarkastické i britsky suché jak sklenka (no, spíše flaška) extra dry ginu. To platí o první sérii. To druhá série je tak trochu Esmeraldou a více než co jiného tedy přeslazenou limonádou, která se v závěru stává nechtěnou fraškou zneužívající snad všechna klišé telenovel. Prostě parodie sebe sama. Čest zachraňuje až (ne)vánoční speciál 2011, který dává naději, že by se příští série mohla navrátit "ke kořenům". Což se sice potvrdilo především v linii "podzámčí. Ta "zámecká" zůstala z větší části v úvodu nechtěně směšná. Poté však i v ní dochází k razantnímu odrazu ode dna a celkově je tedy třetí řada opětovně vynikajícím starosvětským seriálem; což platí i o vánoční epizodě sezóny 2012, která věci sice posune více než celá sezóna, ale je to podáno strašně... Debilně. Čtvrtá řada pak standardu kvality předchozí série nevyhovuje; jednak jí bolestně chybí propojující hlavní linie či aspoň její náznak a poté je těch postav již příliš. A každé jsou věnovány díl co díl dvě až tři minuty na výslunní; u některých je to příliš málo a u jiných je to až moc. Bez ladu a skladu se skáče od postavy k postavě a mnohdy nic z toho, protože většina tím pádem nemá potřebný prostor. A nejvíce patrné je to ve vánoční epizodě sezóny 2013, kde je snad sto postav a... A nic z toho; žádné drama, prostě nic. Což ostatně platí i o celé páté řadě, která je již pouze kolovrátkovou nechtěnou parodií sebe sama a v níž se veškeré problémy řady předcházející spíše akcentují než řeší. PS: Navzdory zdařilému dabingu nemá smysl sledovat jinak než v originálním znění, které je tentokrát zcela nedílnou součástí. | S1: 5/5 | S2: 2/5 | S3: 4/5 | S4: 3/5 | S5: 2/5 | (27.02.2012)

Ve své podstatě je to klasická komorní britská záležitost odehrávající se v dobách velkých společenských událostí a změn, která je do značné míry postavena na vynikajícím herectví, krásném prostředí a typickém ostrovním humoru a jež dovoluje nahlédnout do spletitostí života členů jednoho šlechtického rodu a jejich služebnictva, do jejich zcela společných, ale také naprosto odlšných, starostí a radostí. A že je to vhled skutečně velice zajímavý a poutavý, poměrně věrohodně vykreslující propracované osudy obyvatel starého světa se všemi jejich klady, chybami, úspěchy a omyly, který se zdařile snaží ukázat, že i aristokraté byli a jsou jen pouhými lidmi jako jejich poddaní, kteří naopak mohli respektive mohou být často ještě více úzkoprsí než jejich páni nebo paní. Takto si představuji opravdovou historickou fresku, oživující svými barvami slávu epoch dávno minulých a umožňující v jejich atmosféře strávit alespoň chvilku svého drahoceného času. 100% (21.11.2013)