Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Zhlédnuto v premiérový den, nadšení po recenzích plných chvály na vrcholu, ale přesto zklamání. Od celovečerního prequelu OP jsem čekal mnohem víc. Miroslav Krobot je sice bezesporu výborný a jeho ztvárnění Pepika Hnátka mělo své kouzlo, ale ostatní postavy (snad s výjimkou "Jiřiny" Ondřeje Vetchého) neukázaly prakticky nic. A když, tak rozhodně pod úrovní lepších epizod seriálu. Všehovšudy se mi dostalo jen průměrného dílu televizní zábavy roztažené na 100 minut. (30.03.2012)

Pepik byl frajer. Pepik byl takovej frajer, že si zajezdil ve škoďárně cityjdou pár let před tím, než ji mladoboleslaváci vypotili. Kromě toho uměl zajímavým způsobem řešit běžné mezilidské konflikty. .....Poté co jsem opustil promítací sál, táhl jsem si sebou podobný pocit, jaký ve mě kdysi zanechaly Hoří, má panenko, popř. Homolkoidi. Prostě knédl ist knédl a podle toho to tu vypadá - a já si nebyl jist, jestli tomu jsem vůbec rád. Všech podobných přebytečných pocitů mě zbavila až akutní gastritida způsobená lahůdkovým rozsračkovaným jakožemasem u strýčka mcbastarda, na který mě za odměnu pozvala má drahá půlka. Nyní s odstupem tří endiaronů a platíčka živěčichajícího uhla mohu napsat, že čtyři hvězdy jsou mírně nadsazeny, ovšem když jsem v povinné biografní reklamní půlhodince zahlédl, co se na nás chystá za filmy české provenience, mám nutkání diferencovat již předem. Bůh s námi a zlé v pyč (11.04.2012)

Otřesný. Tohle bych natočil i já s oběma zlomenýma rukama a ze židle bych to řídil jak Lorenc stavění baráků. Prušinovský zná fotbalové zápasy zjevně z vyprávění a žije na planetě jménem stupidita, není možné, aby pro kina natočil film, který vypadá jako druhořadá televizní inscenace. Krobot byl dobrý a všichni zůstali v jeho stínu, respektive scénář neumožnil nikomu vtipně zazářit. Opět jsem se ani jednou nezasmál. Tohle byla kontumační prohra pro všechny tvůrce a sestup z přeboru na školní plácky. Doporučuji návštěvu tvůrčích učeben, kde se vyučuje nejen fotbal, ale hlavně režie, psaní kvalitních scénářů a v podstatě vznikají filmy o něčem s nosnou zápletkou a ne o ničem a rozdrolené do epizodních etud. Mnohem horší než celkem slabý seriál a to je co říct. 20% (09.04.2012)

nevidel som seriál (vôbec, ani jeden diel, ani len ukážky) a nevidel som ani "františek je děvkař", ale jan prušinovský bude asi celkom v pohode chlapík, lebo natočil - síce vyslovene (a výsostne) českú, no minimálne pre nás ešte dosť zrozumiteľnú (a čiastkovo aj istými "univerzálnejšími", presahovými momentmi a motívmi oplývajúcu) - pohodovú komédiu s príjemným humorom a skvostným krobotom; malé dielko, ktoré rozhodne poteší a získa si svojou úprimnosťou, viacmenej (dalo by sa už povedať) "oldschoolovo" poňatý film - v najpozitívnejšom zmysle, aký tento výraz môže poskytovať; istá nostalgia z celého toho príbehu zavanie; filma na diváka nekladie zbytočné veľké nároky a nevzbudzuje neprimerané očakávania - a preto sa mu darí celkom hladko plniť to, čo si autori (podľa mňa) predsavzali - pobaviť, rozosmiať, uvoľniť; (03.05.2012)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)