Mildred Pierceová

Výborné drama! Příběh je realistický, je v něm hodně životních pádů a vzestupů, je z něj cítit beznadějná situace, tíha ale i radost a nejšťastnější chvilky postav. Série nemá strhující konec, ale tak je to správně, bylo to zakončeno realisticky, tak jak by to v životě skončit mohlo a to se mi na tom líbilo! (15.05.2011)

Woman on top. Haynesova minisérie ukazuje, před čím dobová melodramata uhýbala. Fyzické detaily, proradnost proměnlivých postav, autentickou chudobu. Všechno je přepočítáváno na peníze, nejsnazší prostředek k dosažení úspěchu, po němž postavy buď samy touží, nebo jsou k němu tlačeny. Postavy realisticky řeší, kolik věci stojí, čím by se jiné filmy ze stejné doby nezdržovaly. ___ Mildredinu společenskou pozici tak, jak ji vnímá sama společnost, nikoli protagonistka, nejlépe vystihne Veda větou „Nejsme nijak výjimeční“. Otázkou tedy je: Jak se NĚKÝM stát? Jak být dámou a přitom si zachovat důstojnost? Nechat se vydržovat jako společnice, nebo přijmout podřadnou práci? Kdo koho ovládá, kdo komu rozkazuje? ___ S hrdinčinou emancipací, poté, co začne řídit v doslovném i přeneseném významu, poté, co se z ní navenek stane sebevědomá dáma, se změní i prostředí a důraz kladený na existenční starosti. Dobře zajištěná, nemusí už Mildred řešit, aby dcera měla co jíst, nově usiluje o její přízeň. Polopaticky shrnuto, za svobodu zaplatila vysokou cenu – získala peníze, ztratila lásku. Série prodělává přeměnu z dramatu sociálně kritického v melodrama (a skoro v antickou tragédii, k čemu svádějí přítomné operní árie). Kriminální linie a přesahy do filmu noir byly oproti Curtizově filmu potlačeny, přestože závěr je ještě ambivalentnější a má daleko k nastolení nějakého uspokojujícího statu quo. Poválečnou krizi mužské identity vystřídala hůře řešitelná krize hodnot vlastních oběma pohlavím. Nejsou nejen ženy, ale ani muži, na které by se dalo spolehnout. ___ Zasazení do krizových 30. let není dáváno vnějškově okatě na odiv. Vyeliminováním formálních excesů moderních seriálů budí Mildred Pierce dojem, že byla v zobrazované době skutečně natočena (až na tu barevnost záměrně lehce zatuchlého obrazu). ___ Komplikovaná role ženy, která nedokáže přestat milovat největší přítěž a zároveň jediný stabilní svého života, byla příležitostí pro Kate Winslet. Nezklamala. Nebojí se jít až na hranu, i za cenu ošklivosti a obvinění, že se v hrdinčině utrpení moc vyžívá, dát najevo velké emoce, jež k velkému dramatu zkrátka patří. Odhaluje každý kousek sebe samé. Nejen během odvážných a věrohodných erotických scén, jejichž smyslem není jenom ukázat nahé tělo – ukazují, že Mildred před Montym (zprvu) nemusí nic skrývat, nosit žádnou uniformu. Winsletová hraje nešťastnou ženu, která nepůsobí uvolněně ani když se směje. Chvilková radost nedokáže přehlušit všechny potíže kolem. Ne tentokrát, ne v této minisérii, odvážnější a upřímnější než jiné filmy a seriály, umožňující nám od starostí na pár hodin uniknout. Mildred Pierce, symptom stále probíhající ekonomické krize, se s nimi obrací rovnou na nás. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, marvan (27.09.2011)

Nečekala jsem od tohoto seriálu nic, narazila jsem na něj náhodou a tahle náhoda byla velice příjemná. Hned první díl navodí takovou zvláštní a pro mě nejistě lákavou atmosféru a naopak tu atmosféru 30.let vyjeví úplně skvostně. Ať se jedná o kostými, interiéry, hudbu, či slovník a také etiketu té doby. Kate Winslet je výborná herečka o tom žádná, ale tady se mi líbí úplně nejvíc. Její zdánlivě lehovážná a naopak i silná Mildred Pierceová má moje velké sympatie. Ale i ostatní postavy a hlavně herci tady předvádějí maximum z toho, cov nich je. (21.09.2011)

Miniseriál, který mě potěšil :) Pokud znáte ovšem film s Joan Crawford stejného názvu z roku 1945, víte co Vás v každém dílu čeká. Kate Winslet se do dané role perfektně hodila a se svou postavou se perfektně zžila. Výprava a exteriéry jsou vynikající a můžeme zde sledovat i postupný vývoj změny prostředí od roku 1931 až do 40.let. Bohužel určitá naivita a touha po lásce od své dcery Vedy její matku Mildred dostalo až na konec jejích psychických sil. A to né jednou. To je ale bohužel charakter postavy a určitým způsobem si to vytvořila sama a přesto, že Vedě skoro v každém díle zmínila, že pro ni udělala první i poslední, nikdy se neponaučila a od své dcery se dál nechala ponižovat a vydírat. Postava Vedy byla precizně ztvárněna jak herečkou od 11ti let, tak později cca od 17ti. Hodně dlouho mi někdo nebyl tak nesympatický a při setkání s Vedou bych jí asi pořádnou vlepila. Závěr vyřešili realisticky, jak zde již bylo řečeno, i když jsem čekala určité drama. Přesto jsem spokojena. (06.07.2011)

První epizoda navodí dojem, že to bude pětihodinová one-woman show Kate Winsletové v seriálu, kterému by spíše slušela klasická celovečerní stopáž. Druhá a ty zbylé z tohoto dojmu vyléčí, ale z celkové chladnosti to stejně neproberou, v tom uspěje pouze čtvrtý díl. Není to herecky jen o Winsletové (např. Morgan Turnerová a její fracek rostoucí do elitářské mrchy par excellence ji přehrává ve všech společných scénách rozdílem třídy), naštěstí to zase tolik není ani o "založení KFC" a díky mnohdy podivně skokovitému vyprávění to naopak vzbuzuje dojem, že by se mohlo na stopáži leckde přidat. Předlohu jsem nečetl, ale Haynesův styl působí přesně jako předčítání monotóním hlasem na dobrou noc. Je jasné, že se v tom skrývá silná látka, ale ne a ne se do toho kvůli odosobněnému přednesu dostat... V zásadě to má naprosto shodné klady i zápory jako jeho Daleko do nebe. V pětihodinovém balení. (17.04.2011)