Půlnoc v Paříži

Skvelý Woody. Jeho parížsky bedeker divákovi navodí neodolateľnú túžbu si hneď po skončení filmu bookovať letenky do mesta módy. Film je totiž nápaditý, svieži, komediálne na slušnej úrovni, romanticky stále štandardne pri zemi a cit pre výber lokácií ma dostal. Jednoducho asi najjemnejší a najelegantnejší Allenov počin za posledné roky. Mám ale pocit, že keby tento námet zúžitkoval dvadsať rokov dozadu, bola by to nápaditejšia a hlavne vtipnejšia jazda. Nápad je totiž absolútne brilantný, fantasy línia absolútne nenarúša dej, naopak mu dáva skvelú príležitosť zobraziť niektoré ľudské vlastnosti prostredníctvom veľmi vtipných situácií. Až na ten pomerne zbrklý záver nemám voči príbehu žiadne námietky. Herci fajn, ale do absolútnej dokonalosti ich teda Allen nevybičoval. Viac ako hlavný predstavitelia sa mi rátali a podstatnejšiu časť vtipných momentov patrilo na stranu cameo roličiek, najmä Brodyho Dalí bol skvostný! Celé je to taký sladký, ľahký parížsky dezert, ktorému chýba akurát tá čerešnička, ktorou by ma dorazil. 85%. (02.02.2012)

Ano, svým způsobem je příběh takovou šálovinou, nad kterou když se zamyslíte, tak najdete spoustu logických děr a nezodpovězených otázek (např. jak se dostával do minulosti), ovšem když se od těchto věcí oprostíte a vnímáte tento snímek jako poetický, romantický a oddechový film s trochou fantasy a velikou atmosférou denní, ale i noční Paříže za tónů melancholické a sentimentální hudby, dokáže vás Woody Allen se svou Půlnocí v Paříži nadchnout. P. S. Chtěl bych takový děj vidět zasazený do Prahy - setkání s obrozenci, Nerudou, J. K. Tylem, B. Smetanou, apod. :) (03.03.2013)

Je to trošku patetický kýč, v němž se ve srovnání s předchozí Allenovou tvorbou nic nového neobjeví. Naopak, vše staré je zde banálně, povrchně a ne příliš vtipně aplikováno na nový vizuál. Chatrnost scénáře, v němž se zázrakem objevivší intelektuální a umělecké osobnosti dvacátých let setkávají odbíjením půlnoci s hlavním hrdinou - romanticky smýšlejícím románovým debutantem - jen podporují špatně napsané dialogy, v níž se Hemingway, Fitzgerald, Steinová, Dalí, Bunuel, Picasso, Man Ray a spol. omezují buď na neustálé hlasité proklamace svých jmen nebo na čítankové floskule co kdo o kom řekl/napsal. Pokud je to součástí konceptu, napadá mě snad jen ta interpretace, že hlavní hrdina má v hlavě skutečně nádor, jak mu dvakrát naznačuje jeho přihlouplá snoubenka, a ten v souladu s jeho romantickou povahou rozjíždí poněkud "literární" psychózu s pravidelnými výlety do jiného světa (dvacátých let v Paříži) á la Popelka (k ránu pěkně zase šup domů). V případě, že je konstrukce onoho "zlatého věku" pouze výplodem hrdinovy počínající schizofrenie, bylo by nasnadě, že repliky oněch slavných umělců se omezují jen na klišé, která si o nich kdy přečetl a na výčet děl, které stvořili (k tomu špetka romantické zápletky podnícená frustrací z nenaplněné lásky). Bohužel ani tak není příběh příliš konzistentní, neboť se v něm nikdo "neprobudí" ani nezůstane zaklet navždy (až na jednoho detektiva). Banálnost pointy ohledně neustálého otáčení se zpět v čase a idealizace minulosti je útrpná. Woody Allen se v posledních filmech buď skrytě věnuje tématice mentálního vyšinutí ("Užívej si co to jde" lze nahlížet jako případovou studii patologické mýtomanie a sociopatie - viz recenzi na indiefilm.cz), nebo se z něj postupně stává banální kýčař. Za každou špetku podvratnosti jsem u něj rád, ale bojím se, že si ji tam poslední dobou musím vkládat sám. (30.09.2011)

Na filmy Woodyho Allena se vždycky moc těším. Taky se ale divím, jak on do těch svých filmů dokáže vybrat tak úžasné herce. Buď je znám a moc se na ně těším, což je i případ tohoto filmu, nebo je neznám, ale moc hezky potěší. Taky ty hlavní role jsem si všiml, že si často vybírá tak, aby dokázali zahrát prakticky jeho. Woody Allen, když nechce hrát hlavní roli, tak si to napíše tak, jak mu zobák narost, tudíž pěkně a najde si osobu, která to zahraje přesně, tak jak on by si to představoval a Owen Wilson v tomhle ohledu přesně ukázal Woodyho Allena mládí...akorát o tisíc stop hezčího. Na druhou stranu ale musím říct, že to mi na filmu taky trošku nesedělo. Owen Wilson je herec, kterého mám hrozně rád, ale necítil jsem z něj tu přirozenost, kterou do filmů normálně dává. Tady nehrál postavu Gila, ale postavu Woodyho Allena, a to se mi moc nelíbilo. Každopádně příběh samotný je pohádkový a snový. Tak trošku jiný, než bych mohl čekat, ale ve všech ohledech určitě moc hezký. A Paříž k tomu dodává tu parádní, romantickou kulisu, ktrou Marion Cotillard a Léa Seydoux během nanosekundy vášnivě rozebírají. (08.01.2012)