Půlnoc v Paříži

Moc rád bych se nechal naplno unést Woodyho nezaměnitelnou hravou střídmostí a emoční nepřepáleností. Jenže to by v hlavní roli nesměl být iritující Owen Wilson s jeho ušišlanou huhňavou angličtinou a gesty pitomečka. Když ale člověk přistoupí na to, že Allen tvorbou už asi nepřekvapí, sezná, že na druhou stranu většinou nezklame. Nestalo se ani tentokrát. (29.02.2012)

Allen nezklamal. Se značnou výpomocí tradičně vynikajících herců a se svým nejinteligentnějším scénářem za dlouhé roky v zádech udělal magické Paříži tak skvělou a půvabnou reklamu, že tím naráz trumfnul skoro všechny své New Yorské balady. Cestování do minulosti nebylo ve filmu snad ještě nikdy tak vkusně zábavné a rozhodně nenajdeme jiné dílo, po jehož zhlédnutí bychom se chtěli o všech těch účinkujících legendárních umělcích, od Hemingwaye až po filmaře Buňuela, dozvědět úplně všechno.... Wilson je permanentně sympatický, McAdams hraje bohužel druhé housle, ale zase ji s grácií zastupuje neodolatelně rozkošná Cotillard. Možná až sám poznám krásy Paříže, bude to za 5*...... (29.11.2015)

Odlehčené (nejen) milostné dobrodružství v magickém městě s lehce fantastickým nádechem a typicky allenovským stylem - koukatelným, deviantně líbivým a značně (chytře) ulítlým... mysteriózní zápletka nabízí komediálního-nadpřirozena-chtivému diváku relativní satisfakci, coby dějepisný cestopis jde asi rovněž o zdařilou frašku... ale je to tak nějak od všeho trochu a vychází z toho taková freska, z níž zbyde za pár dní jen snová imprese bez hlubšího dojmu... nejsem zrovna typ, co si potrpí na blockbustery a cokoli jiného hází do koše, leč půlnoční metropole mě očarovala rozhodně méně než Owena Wilsona, byť mi její inspirativní síla, jemnost, vůně a barevnost dlouhodobě imponuje. Zadostiučiněním tak pro mě osobně byla především hudba. Inu suma, jako slastně ironické vybočení ze všedních témat kinohitů nebo opáčko před humanitní částí maturity asi fajn. 60% (14.10.2011)

Woody Allen je sice rodilý Američan, ale vždycky se tak trochu vymykal z představy o typickém Američanovi, protože patří do okruhu newyorkských liberálů, kteří vždycky byli kulturně blíž Evropě než americkému jihu nebo středozápadu. A v Evropě taky jeho intelektuálně laděnější tvorbu brali diváci mnohem spíš než v Americe. Woody si z toho dělá srandu ve svém snímku Hollywood Ending, kde slepý režisér natočí film, který z pochopitelných důvodů nemá ani hlavu ani patu a když ho americké studio hodí přes palubu, snímek získá ocenění na evropském filmovém festivalu a taky uznání evropských diváků. V pozdější fázi své tvorby se Woody vyloženě zamiloval do Paříže a když se rozhodl opustit svůj oblíbený New York, začal tvořit právě tam. Tenhle snímek není nic jiného než pocta Paříži coby centru kultury a městu s úžasnou historií a celá hříčka se vlastně snaží prodat divákovi co nejvíc slavných postav evropské kultury, které se kdy mihly Paříží ve 20. letech minulého století. A tohle období si vybral proto, aby tam mohl dát své nejoblíbenější hudební melodie. Bohužel jednou to muselo přijít a můj oblíbený Woody, kterému obvykle dávám 4*, ale i v těch slabších filmech, na které za pár dní zapomenu, mě spolehlivě pobaví na tři, mě jednou musel zákonitě zklamat. S Woodym se nemíjím tématicky nebo volbou herců, ale tak nějak mě tohle panoptikum postaviček nebavilo a v první půlce jsem se vyloženě nudil. Ta druhá to trochu zachránila, ale ani tady těch pár funkčních vtípků nebylo nijak originálních a při allenovské nadprodukci jsem si je zapamatoval z jiných kousků. Ale jo, je to celkem milý film, jenže tentokrát šel tak nějak kolem mě. Celkový dojem: 45 %. (04.05.2014)

Výborný feel-good film a asi nejlepší celovečerní reklama na Paříž, mnohem lepší než Paris, I love you. Ta pozitivní energie z toho úplně čiší a Woody Allen už dlouho nepředvedl tak hravou a nápaditou režii s vynikající atmosférou Paříže. Owen Wilson navíc do této "allenovské" role skvěle zapadl a vlastně všichni herci si zde najdou chvilku, kdy zazáří. Teda až na Rachel McAdams, která mi zde přišla překvapivě hodně otravná, i když to byl možná účel, ale scény s ní jsem většinou spíše přetrpěl. O to víc mě potom ale Woody se svými nočními procházkami potěšil. (31.10.2011)