Půlnoc v Paříži

Na filmy Woodyho Allena se vždycky moc těším. Taky se ale divím, jak on do těch svých filmů dokáže vybrat tak úžasné herce. Buď je znám a moc se na ně těším, což je i případ tohoto filmu, nebo je neznám, ale moc hezky potěší. Taky ty hlavní role jsem si všiml, že si často vybírá tak, aby dokázali zahrát prakticky jeho. Woody Allen, když nechce hrát hlavní roli, tak si to napíše tak, jak mu zobák narost, tudíž pěkně a najde si osobu, která to zahraje přesně, tak jak on by si to představoval a Owen Wilson v tomhle ohledu přesně ukázal Woodyho Allena mládí...akorát o tisíc stop hezčího. Na druhou stranu ale musím říct, že to mi na filmu taky trošku nesedělo. Owen Wilson je herec, kterého mám hrozně rád, ale necítil jsem z něj tu přirozenost, kterou do filmů normálně dává. Tady nehrál postavu Gila, ale postavu Woodyho Allena, a to se mi moc nelíbilo. Každopádně příběh samotný je pohádkový a snový. Tak trošku jiný, než bych mohl čekat, ale ve všech ohledech určitě moc hezký. A Paříž k tomu dodává tu parádní, romantickou kulisu, ktrou Marion Cotillard a Léa Seydoux během nanosekundy vášnivě rozebírají. (08.01.2012)

Moc rád bych se nechal naplno unést Woodyho nezaměnitelnou hravou střídmostí a emoční nepřepáleností. Jenže to by v hlavní roli nesměl být iritující Owen Wilson s jeho ušišlanou huhňavou angličtinou a gesty pitomečka. Když ale člověk přistoupí na to, že Allen tvorbou už asi nepřekvapí, sezná, že na druhou stranu většinou nezklame. Nestalo se ani tentokrát. (29.02.2012)

"Minulost není mrtvá. Vlastně to ani není minulost." Také si dovedu představit dobu minulou, ve které bych chtěl žít raději, ale pouze za předpokladu, že by mi někdo tajně dodával zemní plyn do mého plynového kotle, Natural 95 do nádrže mého vozu a internet do mého počítače. Na rozdíl od Gila si však myslím, že na chození v dešti není nic zábavného a nabídku na box s Hemingwayem o titul nejlepšího spisovatele bych si rozhodně nenechal ujít. Jinak však Gilovi rozumím a to společné potloukání po Paříži v různých časových obdobích jsem si rozhodně užil. Přesto Paříž nehodlám navštívit, neboť mám jisté podezření na to, že kolega verbal má pravdu a místo nejpoetičtějšího místa na světě bych poznal i tu méně hygienickou tvář města. (31.03.2014)

Z toho, co jsem od Woodyho viděl rozhodně nejoptimističtější film, který je svým pohádkovým příběhem a tématy překvapivě univerzální. Tohle bych snad doporučil každému, komu jména jako Dalí, Hemingway nebo FS Fitzgerald alespoň něco málo říkají. Přesto bych se vrátil k tématům, které mě až překvapivě oslovily a jsou výborně zakomponovány do atraktivní podoby. Hledání vlastní cesty/identity, profesní pochyby a nepochopení okolí, únik do vlastního (fantasy) světa i ta samotná touha GIla, zapůsobit na osobnosti a motivovat je ke zlomům v jejich kariéře (proč neodejdou?)... aneb jak se vydat do minulosti a přesto zůstat tolik současní:). Vedle pochopitelně bravurních herců a vypointovaných výletů mezi malířsko-literární elitu minulého století patří rozhodně k vrcholu filmu společné scény Gila a Paula. Velmi svěží snímek se správnou dávkou optimismu. (12.10.2011)

Nádherné v celku a ještě krásnější v detailech. Asi po prvních třech minutách jsem si říkal "a doprdele to bude sračka" a když se objevily závěrečné titulky, chtěl jsem na celý kino řvát, že není spravedlivé, že musí některé filmy končit, protože já sem v tom filmu chtěl zůstat, zvyk jsem si, že si s Owenem před půlnoci stoupnu v jedný zapadlý pařížský uličce, počkám až pro mě přijede jeden krásnej čtyřkolovej veteránskej fešáček a dám si panáka s Hemingweyem, nebo na svých rtech ucitím polibek od překrásné Marion a nebo předám Buñuelovi deník komorné, který jsem našel na půdě, třeba by to pro něj moh být dobrej filmovej námět :-) Tohle není jen tak nějaký obyčejný film, tohle je nádherná magická přitažlivost, oslava bohémství a nejsvůdnější pařížské svádění v dějinách filmu. (18.10.2011)