There Once was an Island: Te Henua e Nnoho
VOD (1)
Obsahy(1)
Na první pohled vypadá nevelký atol Takku obývaný čtyřmi sty Polynésanů jako ráj na zemi. Pospolitá komunita žijící izolovaně na ostrůvku omývaném průzračnými vodami jihozápadního Pacifiku se věnuje tradičním rituálům a hudbě, živí se rybami a odpočívá ve stínu kokosových palem. Vinou globálního oteplování je však korálový ostrov v posledních letech stále častěji zaplavován stoupající hladinou oceánu. Tamní vláda chce proto ostrovany přestěhovat na pevninu, těm se však do neznámého prostředí a nejisté budoucnosti nechce. Raději na svůj ostrůvek pozvou dvojici vědeckých odborníků v naději, že pro ně najdou řešení. Novozélandský snímek Briara Marche v duchu cinéma verité a s využitím skvělé kamery poutavě zachycuje přímý dopad ekologických změn na komunitu původních obyvatel. Skrze portréty Tela, Endara, Satty a dalších ostrovanů pak nabízí unikátní vhled do tradičního způsobu života a myšlení Polynésanů - lidí, kterým i přes jejich harmonické soužití s přírodou promlouvají zásadním způsobem do života negativní dopady klimatických změn. (Jeden svět)
(více)Recenze (1)
Už úvodní a závěrečné titulky představují fantastickou kamerovou práci ve vodě, ale záběry jsou pěkné jenom tak ledabyle, bez hlubšího vyznění nebo kontextu jiného než vody, která by potenciálně mohla ohrozit jeden pacifický atol Takku, na kterém žije několik stovek Polynésanů. Dokument je příliš popisný a odtažený od skutečného jádra kultury místních obyvatel. Poněkud znesvářené tábory vyznavačů tradičního náboženství a příslušníků křesťanské víry by mohly nabídnout zajímavý spor v hledání odpovědí na to, jak se mají vesničané zachovat, zda zůstat na ostrově a proti stoupající vodě bojovat, nebo se připojit k migrační iniciativě. Místo toho se tato dualita pouze občas zmíní a raději si pozvou fundované inženýry, aby jim jejich protipovodňové zábrany zkritizovali. Spousta krásných záběrů jako by byla obhajobou práva tohoto ostrova po tisícileté tradici místního kmene dál přežívat, ale přes povrchní okouzlení nemá snímek žádnou dramatickou linku nebo duši a je ukolébavkou k dobrému spánku. Režisér Briar March zůstává celou dobu v pozadí a komentujícím hlasem se stávají občasné mezititulky, které shrnují prostá fakta a diváka tak lépe usazují do světa, do nějž je hozen a nic se mu jinak neřekne. Doporučuju, pokud máte rádi cestopisy jako Cestománii. ()
Galerie (6)
