Obsahy(1)
Hlavní postavou filmu je mladá íránská divadelní režisérka Ava trpící depresemi. V době, kdy se usilovně snaží pomocí terapie pochopit samu sebe i svět, který ji obklopuje, ponoří se její rodný Teherán do zelené barvy. V předvolebních shromážděních totiž vyjdou do ulic statisíce stoupenců prezidentského kandidáta Mír Hosejna Músávího a zelená barva jejich vlajek symbolizuje dlouho očekávanou naději na demokratizaci poměrů v Íránu v případě, že by ve volbách Músáví zvítězil nad diktátorem Ahmadínežádem. Ani Ava nezůstane stranou všeobecné euforie a skrze spontánní rozhovory s Músávího stoupenci nabízí velmi otevřený pohled na opoziční hnutí prostoupené optimismem. Jen pár dní po zmanipulovaných volbách však tyto obrázky střídají unikátní amatérské záběry z malých kamer a mobilních telefonů, na nichž účastníci protestních demonstrací zachycují brutalitu íránské policie, jíž padly za oběť stovky lidí a která svědčí o nejistotě režimu a jeho odhodlání udržet se u moci všemi prostředky. Film na vysoce aktuální téma dokumentuje události, které se řadí k nehorším příkladům alarmujícího potlačování demokratických principů z posledních let. (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Zajimavá reportáž z Iránu, kde probíhala volba prezidenta, reakce lidí - opůrců a příznivců režimu a autentické záběry přímo z nepokojů v hlavním městě Teherán. Bohužel zpověď autorky, která prosí o pomoc mě už na podesáté co začíná brečet iritovala. Mojí představou by bylo podat fakta a v posledních dvou závěrech brečet a mlčet. Dle mého by to přidalo na serioznosti a emočním zaujetí diváka. ()
Velké zklamání na začátek Jednoho světa 2010. Nejsilnější a nejpodstatnější záběry jsou koláží sebraných videozáznamů svědčících o brutálnosti íránského režimu. Ale jejich kvalita na velkém plátně je prostě hrozně špatná, nicméně dá se to kvůli autentičnosti odpustit. O autentičnosti už se ale rozhodně nedá mluvit v případě průvodkyně Avy, která svou teatrálností (inu vždyť je divadelní režisérka) a škrobeným projevem střídaným pomocí nesmysluplného střihu ubrečenými detaily tváře zabíjí cokoliv, co bych filmu mohl věřit. Jako bych se v těch jejích momentech díval na nějaký nepovedený amatérský HRANÝ film. Nemluvě o scénách, které mi přišly až podezřele moc připravené. Chybí tomu skutečná lidskost, upřímnost a cíl. Takhle to mělo jen malou dodatečnou výpovědní hodnotu o Íránu, zvlášť když youtube máme všichni. ()