Obsahy(1)
Jak se žije v současném Íránu, kde fundamentální šíitský islám, vyžadovaný vládou, představuje pro řadu lidí základní překážku v nabytí vytoužené svobody? Režisér Davoud Geramifard točil tajně v prvním volebním období konzervativního prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v roce 2008 výpovědi několika Íránců, kteří reprezentují ?nevyslyšené hlasy". Názory učitele, nomáda nebo básníka se totiž neshodují s vládní islámskou propagandou, jak se postupně ustavovala od svržení šáha Muhammada Rezá Pahlavího při islámské revoluci v roce 1979. Možnost žít bez víry, odlišně interpretovat korán, zachovat si tradiční nomádskou identitu, tančit veřejně s přáteli nebo naplňovat svou představu o smyslu života bez osobní svobody, je pro ně takřka nesplnitelným snem. Kromě kritiky systému si však každý z nich uchovává naději na společenskou změnu a upozorňuje na to, jak stereotypně může být život v Íránu vnímán zvenčí. Všichni pak volají po otevřené společnosti, kde by vedle sebe svobodně a bez obav z pronásledování žili rozličné menšiny, sekularisté i levicoví intelektuálové. Aparát moci však potřebuje jen jednu dominantní ideologii. Jak znovu veřejně rozeznít rozmanitost názorů? (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Takový nemastný neslaný mix 3 příběhů, kde hlavní hrdinové každý po svém kritizují islámskou revoluci. V podstatě ani nechápu, co tím chtěl režisér přesně sdělit. Moc jsem nepochopil podivného "básníka", který by si nejraději hodil mašlu, protože se prý brzy unudí k smrti... Jelikož se o Írán nějak zvlášť nezajímám, tak mě celkem překvapil samotný život mladých (večerní pařba atd.), který nám Ridley Scott a ostaní zprostředkovávají jen tím hollywoodským způsobem:-) 5/10 ()
Navzdory tomu, že dokument sa snaží venovať vážnej a zaujímavej téme, musím dať iba tri body. Celé to bolo nejednotne spracované a človek občas tápal, o čo sa jedná. Až ku koncu som pochopila ( obsah som si pred tým nečítala ), že sa jedná o výpoveď troch odlišných ľudí o Iráne : učiteľa, nomáda a "básnika". Učiteľ mi bol sympatický, tak správne nesúhlasil s režimom a jeho názory, najmä tie, ktoré reprezentoval v škole ( až na tú sestru ) ma vtrhli do seba, ale stále mi to prišlo, akoby si to režisér hovoril len sám pre seba. Potom úplne iné prostredie, iný príbeh, o kočovných Nomádoch, ktorí sú potláčaní iránskou vládou a postupne strácajú živobytie, svoj domov. A nakoniec, mne najviac nesympatický, posledný "hrdina" - unavený básnik. Večne nespokojný, suchý trpiteľ, ktorý si obúva drahé topánky a žije si celkom v luxuse a sťažuje sa. Je mi jasné, že to, že si žije pekne neznamená nič, ale nedokážem sa stotžniť s niekým, kto má čo jesť, má prácu, nemusí sa starať o rodinu, má 30 rokov a hovorí o živote, akoby prežil už minimálne 50 rokov, že život v Iráne je utrpenie. Aj to ich komentovanie smrti vo veznici mi prišlo ako trápne komentovanie niečoho vážneho. Jednoducho, na mňa príliš "zmätený" film. ()