Brakýři

Vzhledem k tomu, že za posledních třicet let film v televizi neběžel, což si tak nějak nedovedu vysvětlit, chápu zdejší vstřícné hodnocení. Dokážu si představit, že u spousty hodnotitelů film vyvolává nostalgické vzpomínky na dobu, kdy v televizi slušné dílo, které nestálo jen na hereckém obsazení, ale i na slušném scénáři, běželo jen párkrát do roka. Filmu nelze upřít minimalistické obsazení i scénografii, které zafungovaly, ale i přesto by dílku slušela jednodílná stominutová stopáž. I přes noirové vyznění a konec filmu a především skvělý herecký výkon Zdeňka Řehoře, nemůžu hodnotit jako TOP. (19.03.2019)

,,Noc je temná... temnější pro cizince na cestách... Bratr bratru podá světlo... bratr sám je pro bratra světlem... Mraky jsou těžké... ale rozplynou se navždy." Hodně jsem se na Brakýře těšil, byť jsem je kvůli dvoudílné stopáži déle odkládal. Určitě jsem nezůstal zklamán, jde o nadprůměrně odvedenou televizní inscenaci netradičního žánru (má to nádech komorního westernu) s atmosférou, stylovou výtvarní stránkou i hudbou Zdeňka Rytíře, postupně gradujícím napětím včetně milostního motivu až do strhujícího konce, povedenými hereckými výkony. Užil jsem si zejména Petra Haničince v jedné z jeho dalších jedinečných hereckých kreací v rámci televizní dramatické tvorby /Královská hra, Ubohý pan Kufalt, Vyhnanství,.../, hodně mě zaujala Jana Švandová v roli půvabné americké krásky Divokého západu s tragickým osudem. Tak proč nakonec jen slabší čtyři hvězdičky? Jaksi zůstalo v pozadí mého zájmu téma, trvalo mi víc než polovinu prvního dílu v té natahované stopáži, než jsem se s příběhem a postavami jaksi konečně stotožnil. Vznikl československý snímek dle americké knižní předlohy, s ryze americkým tématem tamnějších zločineckých organizací a politického systému. S výjimkou těch skrytých myšlenek v odcitované brakýřské mluvě mi jaksi unikalo poselství. Pro československého diváka, nezajímajícího se aktivně o historicko-politické dění v Americe, chybí narozdíl od jiných podobných inscenací ta správná nadčasovost. 75% (26.05.2018)

Prima obsazené, a v rovině příběhu jakštakš slušné,ale utahané a nudné... snaha o western už dnes působí nechtěné parodicky...Zpívající Zdeněk Rytíř a skupina Tučňáci... Kolorit drsného západu podtrhli...😂*************************************************************** Kniha podle které film vznikl, se jmenuje "The Valley of Fear" a vyšla v roce 1915 jako čtvrtá kniha Arthura Conana Doyla. Hned v následujícím roce byla zfilmována pod názvem Sherlock Holmes and the Valley of Fear. V roce 1986 vyšla česky pod názvem Údolí strachu. Přesto že v knize i filmu vystupují oba Doylovi hrdinové Sherlock Holmes a Dr.Watson, tvůrci české adaptace se rozhodli je z příběhu vypustit. *Brakýř-lovecký pes užívaný k nahánění, štvaní a stavění lovné zvěře, (11.11.2019)

Dvoudílná inscenace podle povídky A.C.Doylea, po níž jsem se léta pídila (a nakonec ji vykutal kolega pávek - děkuji), protože mi tu zásadně chyběla. Dodnes si pamatuji: 1) okouzlujícího hipíka Kratinu, který vyšetřoval inkognito masakr jisté farmářské rodiny kdysi kdesi v Americe (ku-klux-klanem to zavání, bílé kutny uvidíme), 2) průpovídku, dle níž se poznávaly spřízeněné brakýřské duše - "noc je temná - temnější pro cizince na cestách - bratr bratru podá světlo - bratr je sám bratrovi světlem" - a za 3) neskutečně přitažlivou a podmanivou atmosféru, která by mě přirazila k televizi i dnes, ať už by to mělo dopadnout jakkoli :). (14.03.2010)

Bratr sám je bratru světlem. Dvoudílná televizní adaptace jednoho z nejlepších románů A. C. Doyla se pod režijním vedením Jiřího Adamce stává opravdovou filmařskou lahůdkou pro fajnšmekry. Jen stěží existuje v českém prostředí zdařilejší silueta Divokého západu. Nechybí tomu nic – banda bezskrupulózních vrahů a vyděračů, sympatický gangster s temnou minulostí, plavovlasý anděl, pro kterého stojí za to žít, i strach zalezlý až do morku kostí. Mnozí z herců nebyli snad nikdy lepší – to platí nejen o Vladimíru Kratinovi, který je ideálním představitelem tvrdých a nesmlouvavých mužů pevných zásad, ale také o Petru Haničincovi, Jiřím Bartoškovi, Lukáši Vaculíkovi i Janě Švandové. Špičkové dílo. Škoda, že tak opomíjené. (16.11.2017)