Mládeži nepřístupno

Už po prvním příběhu, respektive spíše skeči s Jackmanem a Winsletovou mi bylo jasné, že nepůjde o korektní komedii s korektním humorem. Což se opravdu potvrdilo, protože většina skečů je buď vyloženě trapná nebo absolutně o ničem. Přiznám se, že velká koncentrace hereckých hvězd byla ale velkým lákadlem, ikdyž sledovat oblíbence v podobné slátanině bylo nakonec spíše utrpením. Bohužel jen tři skeče měli jakýsi nápad a vtip, a to právě onen první skeč s Jackmanem a Winsletovou, pak s Naomi Watts a Lievem Schreiberem a pak s Halle Berry. Zbytek byla jen přehlídka WTF momentů a fekálního humoru za hranicí snesitelnosti. (05.05.2013)

Pokud rádi hledáte jehly v kupce sena, či spíš dobré vtipy v hromadě trusu, tohle je film pro vás. Rande Jackmana s Kate Winslet, autentická domácí výuka s Naomi Watts a Lievem Schreiberem a motivační proslov trenéra basketu, Terence Howarda, byly pro mě v zásadě jediné skeče, u kterých jsem cítil, že netrácím čas, a u kterých se mi občas koutky úst kroutily do něčeho, co by s trochou dobré vůle šlo nazvat úsměvem. U většiny ostatních částí, ústřední zápletku o filmu 43 nevyjímaje, jsem měl pocit, jako by mě někdo velice jemně, ale zato odhodlaně lobotomizoval. 30% (29.11.2013)

Peter Farrelly pro mě vždy znamenal typický příklad umělce, jehož filmy jsou odrazem stydlivého, něžného a romantického naturelu svého autora. Ve zdánlivě cynických, postmoderních dílech obratně ukrývá řadu postupů a principů svých modernistických vzorů jako je Ingmar Bergman nebo Federico Fellini. Zároveň rozbor těchto děl ilustruje systém kulturních a společenských kódů, o jejichž existenci se tvůrce opírá nebo se jich dovolává a tím vytváří obecný referenční rámec pro percepci děl samotných. Věřím, že vnímavý divák bohatou symboliku neutěšené skutečnosti současného světa nalezne i ve Farrellyho posledním filmu, stávajícím z několika nesouvisejících příběhů propojených zdánlivě banální a povrchní historkou. Pravdou však je, že některé často až naturalistické scény (muž přikládá koule na obličej překvapeného ženského protějšku, mladý příslušník střední třídy se chystá vyjádřit svou lásku k dívce netradičně tím, že jí nasere na kozy tak, aby se jí to líbilo, milující matka nabádá syna k výchovnému vylízání kundy, domácí mazlíček si honí čuráka nad fotografií svého majitele) dle mého názoru svou intelektuální náročností vysoce přesahují možnosti běžné cílové skupiny konzumentů. (15.10.2013)

Ne, vážně jsem nechtěl nikdy v životě vidět Hugh Jackmana s varlaty na krku a menstruující Chloe Moretz. Šílená zvrácenost a přítomnost všech těch zvučných jmen je pro mě stejnou záhadou, jako v případě Magnuskových Bastardů. Jedna hvězdička za povídku s Butlerem v roli trpaslíka, jinak skoro nekoukatelné. (23.05.2013)

Plejáda komediálních povídek, jejichž pojítkem je fekální a přisprostlý humor, historka s poselstvím, že internet zničí lidstvo, a hotovej hereckej guláš. Některé povídky stojí za hovno úplně (parodie na Garfielda, basketballový zápas, komiksová seznamka), jiné o hovně jenom doslova jsou (Anna Farris by mohla vyprávět), některé po chvíli už jen otravují (krční koule, rande za kasou), povídka Vadí nevadí je svým způsobem každopádně hodně vtipná i kouzelná a Domácí výchova Naomi Wattsové by zasloužila jako námět vlastní celovečerák jakéhokoliv žánru. A ať už jsou jednotlivé povídky jakékoliv, ani jedna není tak dlouhá, aby neutekla celkem slušným tempem. Reklama na elektroniku nemá chybu (a to v ní žádnej fór nevidím, taky mám všechny svoje děťátka zapojený do sítě). A má to tu tolik odpadů, že tomu tu třetí přece jenom přiklepnu, protože zas takovej průser to fakt nebyl, kdo má rád Něco na té Mary je a podobně jetý kousky, měl by to v klídku zkousnout. A traileru vládnou My chemical romance, ty tři si to fakt zaslouží :D 50% (30.04.2013)