Obsahy(1)
Dokument Marka Mamuziče se zabývá alarmujícím nárůstem neonacismu a nacionalistických skupin v Srbsku. Skrze rozhovory se členy různých srbských neonacistických frakcí a s jejich oponenty se snímek snaží poodhalit důvody, proč tolik mladých lidí v této zemi propadlo idejím fašismu a nacionalismu. Jedním z důvodů je jistě i skutečnost, že v zemi má sedm let po pádu Miloševičova režimu silné slovo pravoslavná církev. Potvrzují to slova jejího bývalého biskupa Nikolaje Velimiroviče, velmi populárního mezi mladými příznivci krajní pravice, který nešetří nenávistnými výroky na adresu příslušníků sexuálních menšin a zejména Židů. Podle něj Židé mohou nejen za smrt Krista, ale dokonce i za bombardování Srbska v devadesátých letech minulého století. Dramatické záběry z pouličních bitev s policií během útoku na americkou ambasádu, napadení účastníků protifašistické demonstrace, časté útoky na Romy a gaye či vypálení mešity v Bělehradě jasně dokazují, jak vážný problém neonacismus v Srbsku představuje. Na sarajevském filmovém festivalu snímek získal Cenu lidských práv. (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Zaujímavý dokument. Silné témy, snaha na pohľad z rôznych uhlov. Tak ako na začiatku zaujme, na konci možno trochu sklame, keďže naozaj kontroverzným otázkam sa tvorcovia nevenujú až tak zanietene a príliš z filmu cítiť, aký pohľad na nacionalizmus má režisér (Ten má točiť, nie kázať. Predovšetkým pri dokumente je dôležité, aby si názor vytvoril divák sám)... ()
Srbský dokument mapuje tamější nacionalistickou scénu, dává stejně prostoru lidem odsuzující nacionalismus jako nacionalismus podporující a vkomponovává do toho spoustu materiálů z potyček extrémních skupin s policisty, antifašisty nebo gayi a lesbičkami. Dokument má ale zásadní problém. Respektive dva. Řemeslně to je velmi průměrné. Obyčejné mluvící hlavy se střídají s archivními záznamy. Druhým a mnohem vážnějším problémem je jeho identita. Jako inteligentně smýšlejícímu divákovi mi bylo jasné, že použitím mnoha videoklipů a sloganů ze stránek extremistických skupin chtěl režisér poukázat na absurditu, děsivost a odpornost těchto myšlenek, ale ve filmu je jich takové množství bez řádnějšího kontextu, že by se nemuseli cítit uraženi ani příslušníci kritizovaných sdružení a vzhledem k jejich chytrosti by to ještě brali jako oslavu své práce. Nenávist v krvi bych tedy označil za velmi nešikovnou práci s ožehavým tématem. ()