Obsahy(1)
Najíst se znamená přežít. Tuto zdánlivě triviální pravdu mají dělníci v bangladéšském přístavu Chittagong každodenně na mysli. Do vrakoviště lodí je z ostatních částí Bangladéše, jedné z nejchudších zemí světa, zahnala krutá bída. Bosí dělníci, z nichž někteří nosí na hlavě místo ochranné helmy jen šátek, tu při rozebírání železných vraků ve strašných podmínkách denně riskují smrtelný úraz, ke kterým tu dochází asi dvacetkrát do roka. Několikatunové kusy lodí pomáhají v dlouhých zástupech tahat i děti. Otrockou práci v přístavu přetínají jen rytmické popěvky a zvuk svářeček? Ve filmu se setkáváme s postarším Rufikem, mladíkem Belalem a dvanáctiletým Ekramulem. Všichni živí z dvoudolarové denní mzdy své rodiny. Rufik si o volnu přivydělává kilometrovými pochody se dřevem na otop, Ekramul šetří na oblečení a Belal se modlí, aby po půlroce mohl navštívit svou manželku a čerstvě narozenou dceru. Železné duše jsou brilantně natočený dokument plný monumentálních záběrů z prostředí přístaviště i nanejvýš intimních scén obnažujících čiré lidské zoufalství. (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Pohled do pracovního života chudých lidí v Bangladéši je plný mistrně komponovaných scén, které zcela těží z ohromujícího prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vrakoviště lodí. Staré křižníky, nákladní lodě a jiné nyní nadobro kotví v zabláceném přístavu, kde je čeká nemilosrdná smrt z rukou bosonohých dělníků, kteří ještě nedávno neměli vůbec žádné ochranné helmy. Lidská smrt je tu také častá, nehody jsou na podobném místě očekávatelné. Bong-Nam Park vyzpovídává zaměstnané lidi, a odhaluje i věci, se kterými se svým spolupracovníkům nesvěřili. Film nepřímo upozorňuje na strašlivé pracovní podmínky na určitých místech země a vypovídá o síle lidského ducha, který se kvůli jídlu a zabezpečení své rodiny neštítí ani práce s nebezpečným azbestem. ()
Na tento film jsem přišel asi s 10 minutovým zpožděním a když jsem odcházel, tak jsem byl ještě rád. Celý tento dokument mi příjde až nechutně reálný nebo totálně předkonstruovaný. Záběry z řezání lodí jsou doprovázeny i záběry obyčejného života pracujících. Samozřejmě je to velké utrpení a věřím, že to v reálném životě určitě není žádná sranda. Tento dokument mi, ale příjde až moc. Záběry, kde usínají dva dělníci v jedné posteli a povídají si o hrozném životě je až legračně nereálná. To ale není jediný podobný záběr a tento film je na nich postavený. Snaží se zaútočit na vaše emoce až k slzám...buď lítosti nebo smíchu. Bohužel jsem v místě natáčení nebyl a mé představy mohou být zkreslené, ale stálo by za to zjistit jaká je pravda. ()
Galerie (6)
Photo © Moskevský mezinárodní filmový festival
Reklama