Gravitace

Tak si to přiznejme. Od Sandry Bullock už nikdo nic nečeká posledních 15 let, překvapivě ani v GRAVITACI nepřekvapila a Clooneyho vesmírný kápo by asi fungoval leckde, ale ve vesmíru se jedna jediná clooneyho trademarková rola moc nechytla (v momentě kdy Clooney odlétá do temnoty vesmíru mu už v ruce chybí jenom šálek s Nespressem). Technicky je to sice parádní, převratná záležitost a kdesi cosi, však už ste to četli asi stokrát. Podbízivý scénář, který se ale po prvních 40 minutách změní na Titanic ve vesmíru je fakt nepříjemná facka. Ještě v momentě, kdy Sandra Bullock prolítá atmosférou jsem uvažoval o 4*, ale to bylo proto, že sem tajně doufal, že ten modul nakonec shoří i s ní. A dojmout se u tohohle může tak maximálně stará senilní kobliha, co nikdy neviděla hollywoodský film. V momentě kdy doktorka Ryan Stone povstane v tílku a kalhotkách a se zaťatou pěstí se raduje ze znovu nabytého života, se musí začít snad každý smát, ne? To, že shodou okolností přistála na nejvíc fotogeničtejším místě na planetě už rozebírat nebudu. (18.10.2013)

Gravitace je jedním slovem geniální film. Geniální nápad, zpracování, herecké výkony a kolikrát i dech beroucí záběry. Alfonso Cuarón prostě dokázal, že se stále na scéně může objevit film, který může pokořit všelijaké filmové hranice čehokoliv. Skoro celý film se odehrává ve stavu beztíže a vytváří novou, pro mě dosud nepoznanou, atmosféru. I když uznávám, že IMAX by na tenhle film byl daleko lepší. Dokonce musím uznat, že tenhle film je po dlouhé době opět filmem, kde 3D má opravdu smysl. Jediný problém by mohl být v příběhu, který mně osobně vůbec nevadil. Teď trošku zaspoileruju, ale musím dodat, že film 127 hodin taky dokázal, že souhra všech náhod může vytvořit naprosto dokonalou oslavu života. Tak proč by to tak nemohlo být i tady. (16.10.2013)

Komorní Armageddon s míň vtipy, míň zachráněnými živočichy a přibližně stejnou dávkou patosu a uvěřitelnosti. Kdyby k těm dokonalým beztížným trikům bylo ve vesmíru navíc konečně vážně TICHO, bylo by to o něco působivější, akorát by ho vyplnila hodina a půl ambientního žvejkání popcornu. Holt cílovka. (02.01.2015)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

Strhující film, kde se roviny technologické revolučnosti, spektakulárního blockbusteru, fyzicky intenzivního napětí i osobního dramatu dokonale vyvažují a symbioticky utvářejí dokonalou podívanou. "Gravitace" uhrane právě tím, jak dokáže zprostředkovat úžas a uctivou hrůzu z vesmíru, ale současně také do tohoto prostředí zasazuje ryze lidský příběh o vnitřním znovuzrození, které se odehrává přes postavení se vlastním bolestem a přetavení popírané a sžíravé ztráty v posilující melancholické truchlení. V reflexích snímku se mimo jiné opakuje otázka, zda je adekvátní ho označovat jako sci-fi. Na jednu stranu je pravda, že na rozdíl od děl tradičně asociovaných s tímto žánrem se "Gravitace" neodehrává v budoucnosti, na jiných planetách, ani nebosahuje žádné fantaskní prvky. Ovšem co do obsažených motivů ho prostě nelze klasifikovat jinak. Sice má pramálo společného s futuristickými ekvivalenty pohádek, westernů či romantických dobrodružek jako "Star Wars" i "Star Trek", jenže takovéto příběhy jsou pouze jednou podskupinou sci-fi. Naopak druhá obsahuje díla, která kladou důraz na vztažení člověka vůči vesmíru, který relativizuje tradiční hodnoty a koncepty lidské existence. Právě vyzdvihnutí těchto motivů i výrazné tematizování spektakularity vesmíru, ale také scenáristická licence stran vědeckých či reálných aspektů odlišuje "Gravitaci" od fikcí vztahujících se k reálnému cestování do vesmíru ala "Apollo 13", kde vesmír je v zásadě pouhou kulisou. V "Gravitaci" je naopak prostor i akce do něj zasazená jednou vekou metaforou pro vnitřní drama zdejší hrdinky, které zase recipročně udává dramatický rámec pro zobrazovaný spekákl. (31.03.2014)