The Pothole
Obsahy(1)
Starý muž sedává se svou vodní dýmkou, konvicí čaje a rádiem před polorozpadlým domem u nepříliš frekventované silnice a jako mechanik čeká, až se objeví nějaký zákazník. Aby si dopomohl k výdělku, vykope v silnici díru a předpokládá, že až do ní vjede některé z projíždějících aut a jeho cestující uvítají pomoc mechanika. V drobných epizodách se stařec setkává s různými lidmi – politiky, muzikanty, rodinou na útěku nebo třeba s televizními reportéry. Film natočený s neobyčejnou jednoduchostí je přirozeně strukturován pomocí rozmanitých postav, jež se ve filmu objevují. Precizně komponované statické záběry dokáží patřičně vystihnout a podpořit ostrý střet starého a nového způsobu života i jeho dramatických následků. (Febiofest)
(více)Recenze (3)
Film o chlápkovi, který se živí tím, že opravuje auta, která se poškodí tím, že najedou do díry v silnici. Třebaže tento námět poskytuje dost prostoru pro zajímavé zápletky s posádkami aut, divák se jich příliš nedočká. A když už, tak poměrně povrchně. Zase se mu ale dostane příležitosti sledovat snad desetiminutové holení chlápka. Konec to docela zachraňuje, ale přesto se mi bude v paměti tento film pojit hlavně s jedním substantivem: nuda. Možná se mi v tom zkrátka nechtělo v daný moment hledat víc, než co tam bylo (protože osazenstva aut jako obraz soudobé íránské společnosti? no, nevím tedy..). ()
Shrnout děj jako "film o chlápkovi, který se živí tím, že opravuje auta, která se poškodí tím, že najedou do díry na silnici", je trochu smutné. Každá z "posádek", jež se na své pouti po staré rozhrkané cestě zastaví v pasti chlápka, který se holí deset minut (docela mu to odsejpalo mimochodem), má svůj vlastní příběh, zcela originálně uzavřen do jednoho statického záběru. Na pozadí všech se nám dohromady skládá nejen obraz tragédie (alegorické?), která postihla nedaleké město, ale také obraz soudobé íránské společnosti. Film ve svém finále sestoupí až na samou hranici meditativního tempa, která evokuje při scéně s holením slavný snímek Jørgena Letha Det perfekte menneske (1967). Dokonalým člověkem je tu "nedokonalý" Íránec, který odkrývá svou pravou tvář až v samostatném závěru filmu a uzavírá tak i svůj vlastní příběh. ()
Film mě do sebe během jeho sledování dokázal dost vtáhnout (ano, včetně scény s holením), ale to hlavní se asi dostavilo až během nějaké doby po jeho shlédnutí, kdy se odkrylo a pospojovalo vícero rovin, které jsem v něm nacházel. Je to nejen příběh muže, který musí žít v pustině, a tak na silnici udržuje díru, která mu jako mechanikovi díky způsobovaným nehodám zajišťuje obživu, ale je i o okolnostech, které ho k takovému životu donutily, a které přesahují jeho vlastní osobu. Navíc setkání s různými druhy lidí podobu Íránské společnosti opravdu zdařile vykreslují, protože "oběti" díry jsou různého zaměření a v různém vztahu k hlavní postavě, takže máme šanci nahlédnout do kulturního, politického i každodenního života v této zemi. Ukazuje se, jak jsou v Íránu některé věci složité a jiné jednoduché a pro koho to jak funguje (ačkoliv by to třeba v některých případech mělo být právě opačně). Formální složka filmu vyjádření těchto prvků skvěle podporuje, především kamera. Všechno pak završuje emocionální závěr, který mne doslova usadil. ()
Reklama