Keshtzar haye sepid
The White Meadows
Režie:
Mohammad RasoulofScénář:
Mohammad RasoulofKamera:
Ebrahim GhaforiHudba:
Mohammad Reza DarvishiObsahy(1)
Poetický snímek odehrávající se v úchvatné scenérii solných jezer v severovýchodní oblasti Íránu sleduje putování Rahmata, který navštěvuje odlehlé ostrovy, kde naslouchá trápení a žalu místních obyvatel a sbírá jejich slzy. V jedné vesnici zemřela mladá žena, protože svým oblékáním a chováním příliš dráždila muže. Na jiném ostrově se zase setkává s utrápeným malířem, kterému jeho okolí vyčítá, že moře maluje rudou a ne modrou barvou, přičemž všichni trvají na tom, aby svou chybu napravil. Rahmatova cesta se stává alegorií současného života v diktátorské zemi, aniž by se přímo vztahovala ke konkrétním politickým či společenským událostem. Nezávislý film stojí na síle svého symbolického jazyka i podmanivých vizuálních metafor. (Febiofest)
(více)Recenze (8)
Vizuálne strhujúce a silné asi tak ako OPIČÍ MOČ DO OČÍ. Nepochopil som NIČ, ale vobec NIČ, ale pozeral som s otvorenou pusou. ()
Film chvilemi neprijemny, ostry jako britva, a chvilemi tak jemny a poeticky, jako celek bez debat velmi silny a presvedcivy. Vzhledem k mistnimu autokratickemu rezimu maji Bile louky podobny potencial, jako trezorove filmy v byvalych socialistickych zemich. Nekompromisne totiz ukazuji odvracenou tvar neceho, co se v tamnich krajich nazyva kulturou. Po zhlednuti filmu je zrejme, proc byl Mohammad Rasoulof po jeho premiere zatcen. ()
Mezní film, rozehraný na rozhraní reality a jinotaje. Jako takový v mnohém existuje mimo zorné pole; stejně jako tyto věty. Uvažme zorné pole veslaře, který kouká na to, čemu se vzdaluje, nikoli na to, čemu se blíží, a zorné pole jezdce na motocyklovém koni, jehož pohled směřuje výhradně k dosahovanému. A přestože Rahmat, ústředník filmu, ovládá bárku i mašinu a přestože mu jeho proměnlivý zorný úhel a tělo-mysl v pohybu poskytují výhodu mentální čerstvosti, oproti ostrovanům, jejichž nepohnutá uzavřenost otevírá náruč pověře, ani on nenahlédne za periferní vidění, nepoměří rmut říše solných luk se rmutem říše dřeva listím se odívajícího, neodliší naději potenciálně naplnitelnou od naděje objektivně mrtvé. Nejistotná zůstává pro Rahmata i jeho mise, svědectví o kanoucích slzách, - zda je skutečně nápomocná. Ale jediný, kdo může (měl by) Rahmatovu (režisérovu) svědectví přisoudit význam, je divák, vybavený vlastním zorným úhlem a vlastním hopemetrem. // K rivahem dodanému komentáři doplním ještě znesvobodněnou opičku, která se vyskytla – jako jiné motivy – v obou světech. ()
Nádherná solí prodchnutá íránská odysea plná slz a cesty za vnitřní pokorou... ()
Vizuální veršování a do bolavý rány—slzy. ()
BÍLÉ LOUKY. Alegorie. Zasvěcený komentář: http://www.filmsufi.com/2013/06/the-white-meadows-mohammad-rasoulof-2009.html ()
Shlédnuto na festivalu ÍRÁN:CI 2022. Náročné, ale velmi zajímavé alegorické nahlédnutí do íránské totality a společnosti jí uzurpovanou. Kdybych nebyl po konci filmu na QaA s přítelem režiséra, velmi špatně bych se chytal na to, co jsem viděl. Ve finále ale musím smeknout, jelikož takto povedená alegorie se málokterému režisérovi povede. Můj náhled na Írán se i po dvou přednáškách zase o něco proměnil a doplnil o informace o jeho krásné kultuře. Je to až mrazivé, když si uvědomím, že kdyby se Mohammad Rasoulof narodil někde jinde, byl by proslaveným režisérem v nejlepších letech, nyní si ale za svojí kritiku systému odpykává nesmyslný trest ve vězení. Film je krásným mementem moderního islámského totalitarismu. ()
Slepá naděje a víra, iluze/deziluze, dobro/zlo v této alegorii limitovaného lidského života dostává nejasné kontury. Vše je okleštěno - standardní prostor zde nabývá formy solného jezera, malých ostrůvků a ráje skrytého za nedobytnými mřížemi. Sběratel naděje a utrpení jako zdánlivý léčitel prostých ostrovanů může za svou konejšivou maskou skrývat temnou stranu novodobého Chárona. Vše je zde zacykleno a také i lidský bol a utrpení dostává svého věčného slaného návratu. ()