Konfrontace

Koukám, že Vala docela umí hrát, a ne jen komouše nebo západní agenty. Tento žánr se mi moc hvězdičkovat nechce, proto jen tři, určitě by mohlo být i víc. Když o tom tak přemýšlím, je to vlastně nejlepší Sequensova kriminálka, co jsem viděl. Vcelku velmi dobrá společenská hra, zvláště také dík linii s matkou a jejím manžílkem. Zajímavý je sledovat představy normalizačních autorů o americkém interiérovém designu a především představy o metodách kapitalistické policie - první podezřelý, který je po ruce, ať si skutečného vraha vypátrá sám, jestli nechce jít před soud: geniálně tržně efektivní (no dobře, dík Marthosovi víme, že je to podle americké předlohy). Pachatele jsem sice správně odhadl hned rovnou, ale to je dáno obecnými pravidly detektivek. Jen na jednu věc si u detektivek nezvyknu: Když policajt říká chlápkovi hodinu po objevení zatřelené manželky "Vás to teda sebralo" a podobné hlášky od různých postav po celou dobu. (16.02.2018)

Jiřího Sequense vnímám jako snad nejkreativnějšího domácího tvůrce v krimi žánru. Skoro pokaždé v něm dokázal zvolit stylově odlišné ladění, což lze vidět na příbězích z hříšních lidí a případů majora Zemana, ale i několika filmech, které natočil v meziobdobí těchto dvou velkých projektů. Konfrontace je první ze dvou případů, kdy Sequens sáhl po americké předloze Patricka Quentina a rozehrál komorní „detektivku bez detektiva“, jejíž ústřední hrdina, manžel zavražděné, se během početných návštěv a dlouhých rozhovorů pomalu dopracuje k odhalení pravdy. Tentokrát se pohybujeme čistě v interiérech. Často jsem měl pocit, jakobych koukal spíše na psychologické drama, jehož součástí se později stane i detektivní rovina, napínavá až do posledního rozuzlení. Skoro všechny postavy postupně odhalují jisté kostlivce ve skříni a mění se na seslošt hnusných stvůr žijících ve vztazích plných lží, přetvářky, žárlivosti, intrik či touhy po bohatství... a které ničí život i podobně kariéristickému řediteli podniku. S opětovným zhlédnutím po letech jsem nabyl dojmu pečlivě propracované záležitosti, ať už jde o skvělé dialogy, často s břitkým humorem (který depresivnější nádech osvěží), analýzu vzájemných vztahů a charakterů postav, ale i vypointování často zdánlivě nepodstatných detailů. Opět jsem obdivoval herectví Jiřího Valy nebo Slávky Budínové a vychutnal si i Otakara Brouska coby stylového užvejkaného poručíka s atypickými policejními metodami. Muže v osidlech mám sice o fous raději, ale po včerejším kolektivním zážitku na plátně v kruhu (pro mě překvapivě!) bavících se mladých lidí jsem neměl daleko od toho přihodit i poslední hvězdičku. Tady navzdory hodně dlouhé stopáži mi snad ani minuta nepřipadala navíc. Také se dovíte, jaký je rozdíl mezi evropsky a americky napsanou sedmičkou a jak takový prachbídný detail může být nápomocný. :-) [85%] [NOIR FILM FESTIVAL 2023 v Českém Šternberku] (26.08.2023)

Vynikající záležitost. Především díky hereckým výkonům, ale celkově příběh není vůbec marný, pachatel vraždy je neznámý do posledních minut a mohl to udělat vlastně kdokoli... Podezření jsem přesouvala z postavy na postavu. Zjednodušeně řečeno: o tom, jak ňouma zjistil, že všechno je úplně jinak, než si dlouhá léta myslel. Jiří Vala jako chudák manžel, Josef Abrhám jako jeho problémový bratr. Taky Josef Bek tu stojí za to. Podle předlohy Patricka Quentina Green-Eyed Monster. // Podobné tituly, které stojí za zhlédnutí: PODEZŘELÉ OKOLNOSTI (1977), PANENKA (1980), SÁM PROTI MĚSTU (1974). (07.09.2011)

Socialistický režisér točí kapitalistického autora a je to utahané a Patrick Quentin se opakuje. Opět vyšší společnost, nevěrné ženy, muži s tajemstvím a záhady k rozpletení. Zajímavější z nich tvoří ta, že detektiv nechá jednu z hlavních postav sám pátrat. Jinak moc nezaujme ani "americká" hudba Zdeňka Lišky. (04.05.2020)

Jsem asi vděčným divákem detektivního žánru. Nechám se vodit za nos až do poslední chvíle, nikdy vraha neodhalím a často už někdy uprostřed děje ztratím nit a jsem pak dokonale zmatená. O to víc jsem pak překvapená, když se v závěru karty odhalí a zjistí se, že vrahem krásné mladé ženy je.... Ne, nebudu to vyzrazovat, ať si to užijí i ostatní. Byla jsem okouzlená spíše než samotnou zápletkou, která se rozvíjela zvolna, pro mne možná až příliš zvolna, výkony herců. A že to byli skuteční mistři svého umění: Jiří Vala nebo Otakar Brousek, z žen Slávka Budínová, Gabriela Vránová, Irena Kačírková. Z celé té plejády nezapomenutelných hereckých osobností žijí dnes už jen Josef Abrhám, Marie Drahokoupilová a Jana Šulcová. (18.08.2018)